Saronni se stal také vítězem bodovací soutěže, Lucien Van Impe (Metauro Mobili) obhájil své vítězství ve vrchařské soutěži a Franco Chioccioli (Vivi–Benotto) se stal vítězem soutěže mladých jezdců. Tým Zor–Gemeaz–Cusin vyhrál soutěž týmů.
Týmy
Prezentace týmů proběhla 10. května na Piazza della Loggia v Brescii.
Na Giro d'Italia 1983 bylo pozváno celkem 18 týmů. Každý tým přijel s 9 jezdci, což znamenalo, že závod odstartoval s pelotonem 162 jezdců.[1] Týmová prezentace proběhla 10. května na Piazza della Loggia v Brescii a byla vysílána v italské televizi Network 1.[2] Do cíle v Udine dojelo celkem 140 jezdců.
Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:
Alfa Lum–Olmo
Atala–Campagnolo
Bianchi–Piaggio
Del Tongo–Colnago
Dromedario–Alan
Eorotex–Magniflex
Europ Decor–Dries
Gis Gelati–Campagnolo
Inoxpran–Lumenflon
Malvor–Bottecchia
Mareno–Willier Triestina
Metauro Mobili
Perlav–Euro Soap
Sammontana–Campagnolo
Termolan–Galli
Vivi–Benotto
Wolber–Spidel
Zor–Gemeaz–Cusin
Trasa a etapy
Colli di San Fermo hostilo konec 91 km dlouhé 17. etapy.
Trasa Giro d'Italia 1983 byla odhalena veřejnosti hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 19. února 1983.[3][4] Trasa dlouhá 3922 km zahrnovala 4 časovky (tři individuální a jednu týmovou) a 15 etap s hodnocenými stoupáními, na nichž bylo možné získat body do vrchařské soutěže. Sedm z těchto 15 etap mělo vrcholový finiš: 4. etapa do Todi, 6. etapa do Campitello Matese, 9. etapa do Montefiascone, 10. etapa do Bibbieny, 15. etapa do Orta San Giulio, 17. etapa na Colli di San Fermo a 19. etapa do Selva di Val Gardena. Organizátoři se rozhodli zahrnout 2 dny odpočinku. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 88,5 km kratší a zahrnoval o jednu časovku více. Zároveň zahrnoval jednu půlenou etapu navíc.
Během Gira d'Italia 1983 byly nošeny 4 různé dresy. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu.[5]
Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi ' tohoto ročníku byl průsmyk Pordoi. První jezdec, jenž se na tento průsmyk dostal, byl Španěl Marino Lejarreta. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.
