Gillis van Coninxloo (nyní označovaný jako Gillis van Coninxloo II., ale dříve byl znám jako Gillis van Coninxloo III.; 24. ledna1544, Antverpy – pohřben 4. ledna1607, Amsterdam)[1] byl vlámskýmalíř krajin, který hrál důležitou roli v rozvoji severního krajinářství konce 16. století. Posledních 20 let svého života strávil v zahraničí, nejprve v Německu a později v Nizozemské republice.
Životopis
Narodil se v Antverpách a studoval u Pietera Coecka van Aelsta, Lenaerta Kroese a Gillise Mostaerta. Po ukončení studia cestoval po Francii. V roce 1570 se stal členem uměleckého spolku Cechu svatého Lukáše v Antverpách. Pracoval zde až do roku 1585. V tomto roce se Antverpy dostaly pod vládu Španělska a Coninxloo odešel nejprve do Middelburgu a poté v roce 1587 do německého Frankenthalu, kde působil až do roku 1595. Poté se přestěhoval do Amsterdamu, kde zemřel v roce 1607.
Jeho rané obrazy krajin byly často provedeny ve stylu severního manýrismu. Koncem devadesátých let 16. století představil Coninxloo nový styl vlámské krajinomalby. Jeho krajina se stromy v popředí připomínající obrazy Albrechta Altdorfera a dunajskou školu téměř nebo úplně znemožňovala panoramatické zobrazení pozadí. Zatímco dřívější lesní krajiny využívaly lesy jako pozadí pro lidskou činnost, van Coninxloo proměnil přírodu v hlavní subjekt. Vytvářel kompozice stromů ve zvětšeném měřítku oproti malým postavám lidí. Jeho lesní krajina z roku 1598 ve sbírce Lichtenštejnského muzea je první prací, která tento styl dovedla do extrému. Obloha je viditelná pouze v několika skvrnách mezi větvemi a jedna malá lidská postava je skloněná pod velkým stromem.[2] Tento obraz dosahuje velké intenzity díky jemným odstínům hnědé a zelené a zkušené práci se světlem.[3]
Během svého pobytu ve Frankenthalu v letech 1588 až 1595 ovlivnil několik známých vlámských malířů, kteří jsou dnes společně označováni jako „Frankenthalská škola“. Malíř a historik umění počátku 17. století Karel van Mander o Coninxloovi ve své Het schilder-boeck (Malířská kniha) uvedl, že Coninxlooův učitel Pieter Coecke van Aelst byl jeho bratrancem. Uvádí, že v té době nebylo lepšího krajináře a mnoho malířů jeho tvorbu napodobovalo.[2]
Vliv jeho práce se rozšířil v Nizozemsku prostřednictvím jeho návrhů pro velkoplošné tisky, hlavně publikováním rytin grafika Nicolaese de Bruyna a Jana van Londerseela.[4]
Vybrané práce
Paridův soud s krajinou ve stylu manýristické krajinomalby, konec 16. či začátek 17. století, Národní muzeum západního umění
↑Larry Silver, Peasant Scenes and Landscapes: The Rise of Pictorial Genres in the Antwerp Art Market, University of Pennsylvania Press, 2012, s. 164–165
Literatura
Vlieghe, H. (1998). Flemish art and architecture, 1585–1700. Yale University Press Pelican history of art. New Haven: Yale University Press. ISBN0300070381
