Giles Gilbert Scott (9. listopadu1880 – 9. února1960) byl anglický architekt. Dokázal sloučit tradici s moderností a přenést industriální struktury do sakrální architektury. Proslavil se zejména nezapomenutelným designem londýnské červené telefonní budky.
Biografie
Narodil se 9. listopadu roku 1880 jako jedno ze šesti dětí architekta George Gilberta Scotta. V roce 1899 zahájil své architektonické vzdělávání a už v roce 1902 se zapojil do architektonické soutěže o návrh anglikánské katedrály v Liverpoolu. O dva roky později se stal členem RIBA a v roce 1914 se oženil s Louise Wallbank Hughesovou. Během první světové války sloužil jako důstojník a inspektor konstrukcí obrany. V roce 1924 vyhrál soutěž Královské komise výtvarného umění pro návrh designu telefonní budky centrální pošty. Giles Scott se stal prezidentem Královského institutu britských architektů a v roce 1925 získal zlatou medaili. Byl také pasován za rytíře. Zemřel na rakovinu plic dne 9. února 1960.
Giles Gilbert Scott se už jako dvaadvacetiletý dostal do druhého kola architektonické soutěže o návrh nové anglikánské katedrály v Liverpoolu. Pro svůj nízký věk, nezkušenost a římskokatolickou víru se nemohl stát vítězem. Jeden z porotců, G. F. Bodley, nabídl mladému Scottovi kompromis spočívající ve spolupráci. Toto spojení však nebylo šťastným rozhodnutím. Po smrti Bodleyho v roce 1907 Giles Scott katedrálu přestavěl. Později se stal konzultantem na projektu elektrárny Battersea, která se stala obdivovanou stavbou Londýna.
Tento anglický architekt a designér nebyl extrémním tradicionalistou ani modernistou. Byl zastáncem tzv. „Střední linie“. Jeho design je spíše intuitivní než racionální. Podle Gilesovo schématu byla přestavěna i válkou zničená sněmovna. Přestavba sledovala rozhodnutí parlamentu vrátit sněmovnu do původní podoby. Spolu s jeho mladším bratrem Adrianem a poradním inženýrem Oscarem Faberem se mu podařilo vytvořit harmonický objekt, který se zároveň odlišuje od okolní architektury Barryho či Pugina.
Velký význam pro Londýn měla i další Scottova realizace. Byla jí elektrárna Bankside na jižním břehu Temže oproti katedrále svatého Pavla. Autor na stavbě demonstroval, že i průmyslové stavby mohou být úžasné budovy tzv. „Katedrály síly“. Tato cihlová elektrárna odráží Scottovu generaci zajímající se o vznešené monumenty a starověk. Elektrárna byla dokončena v roce 1960, ale neměla dlouhou životnost. Na její konverzi se zavázaly švýcarští architekti Herzog & de Meuron. Dnes je galerií moderního umění (Tate Gallery of Modern Art). V poválečných letech Giles Scott pokračoval v navrhování kostelů. Přestože navenek konzervativních, jeho zájem přechází k expresivním vnitřním strukturám. Jeho posledním dílem byl římskokatolický kostel Krista Krále v Plymouthu. Na jeho detailech pracoval i v nemocnici, kde nakonec zemřel.
