Gemistos (= řecky naplněný) se narodil kolem roku 1355 pravděpodobně v Konstantinopoli, byzantincům, žijícím v Mistře v Peloponésii, poblíž antické Sparty. Odešel studovat do Adrianopole (dnešní Edirne), která byla hlavním městem Osmanské říše. Zde jej prý hebrejský mystik Elisaios seznámil s naukami Zoroastrovými a začal se zde také věnovat studiu Platóna, kterým byl tak posedlý, že si později dal podobné jméno Plethon.
Po návratu zpět do Mistry se dal na dráhu učitele, soudce, filosofa a spisovatele. Kromě filosofie učil také astronomii, historii a zeměpis. V roce 1438 byl pozván císařem Janem VIII. na koncil do Ferrary, který pokračoval o rok později ve Florencii. Zde představil svůj spis De differentiis, o rozdílech mezi Platónovým a Aristotelovým pojetím Boha. Nastínil zde Platónovo učení a snažil se uvolnit lpění na Aristotelovi, jehož myšlení zastávala západní Evropa po osm století. Během svého pobytu ve Florencii přiměl Cosima de Medici k založení Platónské akademie.
Plethon zemřel v Mystře v roce 1452. Někteří jeho italští stoupenci, v čele se Sigismondem Pandolfo Malatestou, ukradli jeho ostatky a pohřbili jej v kostele S. Františka v Rimini známém pod názvem Tempio Malatestiano, slavné stavbě Leona Battisty Albertiho.
Filozofie
Reorganizace řecké společnosti
Ve zralém věku, který prožil Gemistos v Mystře na dvoře peloponéského despoty Theodóra II., se začal zabývat myšlenkami na novou organizaci řecké společnosti v duchu Platóna a starého helénství.
Své návrhy předložil ve dvou memorandech, jedno adresováno císaři Manuelu II. a druhé despotovi Theodórovi. Plethon v duchu čistého helénství nespojuje Konstantinopol s ideou Říma, ale se starou peloponéskou kolonií Byzantion. Rozvádí zde na základě sociologických úvah návrhy na ekonomickou reformu. Zdůrazňuje, že Peloponés je zemědělská krajina, ostře kritizuje tvrdé vybírání daní a odvody mužů k vojenské službě a ukazuje, jak tyto zásahy snižují zemědělskou produktivitu, která je pro společnost stejně tak významná, jako zajištění obrany. Doporučuje regulaci dovozu i vývozu a zavedení cel. Stejně jako Platón se i Plethon staví do role filozofa, který radí svému vladaři.
Pojetí Boha a člověka
V prvních třech odstavcích spisu De differentiis Plethon porovnává Aristotelovo a Platónovo pojetí Boha. Platónův Bůh je nejvyšším panovníkem, stvořitelem všech druhů substancí, a tím pádem stvořitelem veškerého univerza. Na druhou stranu Aristoteles nikdy nenazývá Boha stvořitelem čehokoliv, ale pouze hybnou silou vesmíru.
Podle Plethona je Bohem Zeustvůrce a všemocný vládce, který je sám v sobě, chovaje ve svém nitru sjednoceně a nedělitelně, co poté zvlášť ze sebe vypouští, čině tak své dílo něčím plně jednotným a celistvým, a rovněž, jak je jen možné, úplným a nejlepším... . Druhým v jeho hierarchii je Poseidón, nejstarší Diův syn, zrozený bez matky, který získal právo rodit a tvořit. Héra představuje hmotu, v jejímž lůně věci získávají bytí. Gemistos nepovažuje hmotu za nižší stupeň bytí. Nejstarším bohem, sídlícím na Olympu, je Helios, pán nebe a zdroj smrtelnosti na zemi. Bohové jsou zodpovědní za dobro a život bez zla, vedou životy všech k životu božímu. Plethon popisuje vesmír jako dokonalý, mimo prostor a čas, věčný, bez konce. Člověk je pro něj spojovacím článkem, stmelujícím vesmír v jedno, má nesmrtelnou duši kvůli harmonii vesmíru, lidé jsou svou přirozeností blízcí bohům.
Dílo
De differentiis
Zatímco Řekové a Římané kladli podle Plethona Platóna nad Aristotela, měli bychom být nyní na Západě moudřejší než naši předkové. Nevšimli si, že Aristoteles tvrdil tak pošetilou věc, jakou je smrtelnost duše. V programovém úvodu tohoto spisu ohlásil úmysl podniknout po vzoru církevních otců obranu Platóna a sesadit z trůnu v západní teologii přeceňovaného Aristotela. Do centra jeho kritiky se dostane zjištění, že Aristoteles nezastával v základních axiomech žádné jasné předpoklady. V první kapitole se dočteme, že Aristoteles učil o Bohu pouze jako o konečné příčině pohybu. Kritika se týká též určení lidského nous, o němž v Metafyzice (XII.3.1070 a24-27) tvrdí, že je nepomíjející, přičemž v Etice Nikomachově se této myšlenky vzdává. Kritizuje i zdůrazňování přednosti první substance vůči obecnému a Aristotelovu kritiku platónského učení o idejích. Následkem odmítnutí idejí zůstane Aristotelovi samotné učení o věčném pohybu, které odporuje křesťanství.
Shrnutí nauky Zoroastrovy a Platónovy
Tento spis obsahuje Plethonovo pojetí bohů a postavení člověka ve vesmíru. Bohové, sídlící na Olympu, nemají rysy křesťanského Boha. (viz Plethonovo pojetí Boha a člověka).
Nómoi
Z knihy, jež byla nalezena po Plethonově smrti, se zachovaly jen malé zlomky, neboť byla na příkaz patriarchy Gennadia spálena na hranici jako kniha kacířská. Úvodní věta vystihuje dosti přesně, o čem vlastně dílo je: Toto je kniha o zákonech a nejlepší ústavě i o tom, jak mají lidé smýšlet, jak mají žít v soukromém i veřejném životě, aby prožili v souladu s lidskými možnostmi svůj život co nejlépe a co nejšťastněji.
Plethon se zabýval teologickým systémem, založeným na novoplatónském učení o idejích, jež označoval jmény dávných řeckých božstev. Právě tato kniha obsahuje Plethonovu Teologii podle Zoroastra a Platóna. Pojednává o jednotlivých božstvech, která uvedla ve známost filozofie, nevykládá jejich původní řecká jména podle rozmanitých a často protikladných názorů básníků, ale znovu je spojuje s filozofií. Dále obsahuje Etiku podle stoiků, latinskou Ústavu, platónské nauky o státě, poučení o dobře uspořádaných obřadech aj. Kniha se dotýká i základů logiky, řeckých starožitností a trochu i zdravého způsobu života.
