poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1946) člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od 1938) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1946–1950) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1950–1954) předseda Rady ministrů SSSR (1953–1955) … více na Wikidatech
Malenkov vyjednává s Adenauereem podmínky návratu zajatých Němců do vlasti.
Jeho politický vzestup začal ve třicátých letech a souvisel s prohlubující se byrokratizací komunistické strany. Šlo o výkonného úředníka, přesně plnícího Stalinova nařízení a direktivy, nikdy nebyl členem opozice proti Stalinovi. Kvůli svému postavení je spoluzodpovědný za řadu komunistických zločinů ve třicátých a čtyřicátých letech.
Po Stalinově smrti se stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem Nikity Sergejeviče Chruščova a dalších rezignovat a spokojit se s funkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu nepodařilo udržet se v čele státu a 8. února1955 rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec Nikolaj Bulganin.
V roce 1957 se spolu s několika dalšími stalinisty (např. s Molotovem) pokusili o svržení Nikity Chruščova, za což byli vyloučeni z politbyra a zbaveni všech politických funkcí. Později Malenkov odešel do vyhnanství a působil v Kazachstánu na druhořadém místě vedoucího elektrárny, Usť Kamenogorsk, nebo také Öskemen. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel.
Literatura
OSTAP, Pavel. Boj o moc v Kremlu: Malenkov vers. Ždanov. Historický obzor, 2007, 18(7/8), s. 158–178. ISSN 1210-6097.
