Georg Dragendorff byl synem rostockého soukromého docenta a dvorního lékaře Ludwiga Dragenhoffa (1811–1856). Studoval v rodném městě u Franze F. Schulze.[1]Promoval v roce 1861 a získal titul Dr. phil.[2] Od roku 1864 byl řádným profesorem farmacie v Tartu (tehdy Dorpat), kde působil třicet let. V roce 1872 zveřejnil své poznatky v práci popisující činidlo známé jako Dragendorffovo činidlo.[3] V letech 1890 až 1893 byl prezidentem „Estonské přírodovědné společnosti“ (Eesti Looduseuurijate Selts). Z politických důvodů musel v roce 1894 z Dorpatu odejít. Vrátil se do Rostocku, kde dále vědecky působil. Mnichovská univerzita mu v roce 1872 propůjčila čestný doktorát. Od roku 1856 byl členem studentského spolku Obotritia Rostock.[4] Georg Dragendorff je považován za zakladatele fytochemie léčivých rostlin. Věnoval se studiu léčivých rostlin a v roce 1882 zveřejnil práci o „Kvalitativní a kvantitativní analýze léčivých rostlin“ (německyDie qualitative und quantitative Analyse von Pflanzentheilen). Velkou pozornost věnoval souvislostem mezi chemickým složením a botanickými rysy jako základu fylogenetické systematiky. Věnoval mnoho času studiu léčivých rostlin z Turkestánu, Tibetu, Číny a Afriky. Jeho stěžejní dílo Die Heilpflanzen der verschiedenen Völker und Zeiten („Léčivé rostliny různých národů a období“) s popisem více než 1200 exemplářů z roku 1896 bylo poprvé vydáno až po jeho smrti.
Die gerichtlich-chemische Ermittelung von Giften in Nahrungsmitteln, Luftgemischen, Speiseresten, Körpertheilen etc. 1. vyd. H. Schmitzdorff, St. Petersburg 1868; 2. vyd. tamtéž 1876; 3. a 4. vydání Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1888, resp. 1895
Die qualitative und quantitative Analyse von Pflanzen und Pflanzentheilen: Mit eingedruckten Holzschnitten und einer lithogr. Tafel. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1882. Digitalizované vydání, Universitäts- und Landesbibliothek Düsseldorf
Die Heilpflanzen der verschiedenen Völker und Zeiten. Ihre Anwendung, wesentlichen Bestandtheile und Geschichte. Ein Handbuch für Ärzte, Apotheker, Botaniker und Droguisten. Ferdinand Enke, Stuttgart 1898 (Reprographischer Nachdruck München 1968)
↑Dissertation: Untersuchung über die Einwirkung des Phosphors auf einige kohlensaure und borsaure Salze.
↑Georg Dragendorff. Beiträge zur gerichtlichen Chemie einzelner organischer Gifte; Untersuchungen aus dem pharmaceutischen Institute in Dorpat. 1.. vyd. Sankt Petersburg: Verlag der Kaiserlichen Hofbuchhandlung Heinrich Schmitzdorff (Karl Röttger), 1872. Dostupné online.
Ursula Kokoska: Johann Georg Noel Dragendorff (20.4.1836-7.4.1898). Sein Beitrag zur Gerichtsmedizin, Pharmakologie und Pharmazie an der Universität Dorpat. (Inaugural-Dissertation an der Freien Universität Berlin; Berlin 1983)
Hendrik Randow: Ein Beitrag zur Biographie von Georg Dragendorff (1836-1898). Sein Leben und Wirken für die pharmazeutische Forschung und Lehre. (In: Mecklenburgische Persönlichkeiten und ihre Beiträge zum wissenschaftlich-technischen Fortschritt in der Geschichte. Heft 13 der Reihe Rostocker Wissenschaftshistorische Manuskripte, hrsg. von der Sektion Geschichte der Wilhelm-Pieck-Universität Rostock, Rostock 1986, S. 42-47)
Dragendorff, Johann Georg Noël, in Baltischen Biographischen Lexikon digital(Digitalisat)
Grete Grewolls: Wer war wer in Mecklenburg und Vorpommern. Das Personenlexikon. Hinstorff Verlag, Rostock 2011, ISBN978-3-356-01301-6, S. 2236.