PROFILPELAJAR.COM

Genové zdroje (genetické zdroje) představují genetický materiál, tj. materiál rostlinného, živočišného, mikrobiálního či jiného původu obsahující funkční jednotky dědičnosti, který má současné nebo i potenciální využití (proto někdy označovány také jako genové rezervy).^[1]

Definice podle plemenářského zákona: Genetický zdroj zvířete je jedinec, sperma, vajíčko, embryo, popřípadě ostatní genetický materiál autochtonního nebo lokálně adaptovaného druhu, plemene nebo populace zvířete, nacházející se na území České republiky, mající význam pro výživu a zemědělství, pro uchování biologické a genetické rozmanitosti světového přírodního bohatství a pro umožnění jeho využívání pro potřeby současných i budoucích generací, zařazené do Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat významných pro výživu a zemědělství.^[2]

V mezinárodním měřítku koordinuje ochranu genových zdrojů rostlinných i živočišných Organizace pro výživu a zemědělství FAO (Food and Agriculture Organization).

Ochrana genových zdrojů v Česku

Genové zdroje rostlin

Genové zdroje rostlin významné pro zemědělství jsou převážně uchovávány v národních genových bankách (genobankách) a výzkumných centrech formou ex situ. Nejčastěji v podobě semen v semenné bance, ve formě živých rostlin v polní kolekci (polní genové banky), popř. v in vitro kultuře (brambory). Jejich primitivní formy a plané příbuzné druhy jsou zčásti uchovávány v genových bankách, zčásti chráněny formou průběžného monitorování in situ.

V Česku rámci Národního programu konzervace a využívání genových zdrojů spolupracuje 15 pracovišť patřících 12 institucím. Koordinaci a servisní činnosti (národní informační systém genetických zdrojů EVIGEZ^[3], dlouhodobé uchování semenných vzorků v genové bance, uchování in vitro kultur vybraných vegetativně množených druhů v kryobance) zajišťuje pro všechna pracoviště v Česku genová banka ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby. Počet vzorků genových zdrojů rostlin uchovávaných v Česku v roce 2012 je 50 886 patřící k 364 rodům rostlin.^[4]^[5]

Největší kolekce vegetativně množených druhů uchovává Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy (2 265 položek) a Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod (2 124 položek).

Genové zdroje lesních dřevin představují soubory reprodukčního materiálu všech druhů dřevin, uchovávaných formou in situ – genové základny, porosty uznané ke sklizni osiva a výběrové stromy, nebo ex situ – reproduktivní (semenné) porosty, semenné sady, matečnice, klonové archivy a sbírky reprodukčního materiálu (banka lesního osiva a banka/archiv explantátů lesních dřevin). Ústřední evidenci uznaných zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin vede Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti^[6]

Genové zdroje zvířat

Do genových zdrojů hospodářských zvířat Česka byla zahrnuta plemena, která mají původ nebo jsou dlouhodobě adaptována na území Česka:

Hlavní způsobem ochrany genových zdrojů je chov in situ (on farm). Další genové zdroje jsou udržovány ex situ v genových bankách, a to ve formě kryokonzervovaného reprodukčního materiálu (inseminační dávky, embrya, kmenové buňky, tkáně, zamrazené dávky mlíčí ryb).

Koordinaci v oblasti ochrany genových zdrojů hospodářských zvířat zajišťuje Výzkumný ústav živočišné výroby Praha-Uhříněves^[7]. Národní středisko sleduje program kryokonzervace a užití metod molekulární genetiky pro monitoring a popis genetického materiálu všech plemen zařazených do Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství.^[8]

Kryobanka genetického materiálu ryb je umístěna ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém ve Vodňanech, ostatních plemen zařazených do Národního programu v Hradišťku (Českomoravská společnost chovatelů). Plemena mimo Národní program, která jsou natolik rozšířená a početná, aby mohla autonomně existovat v čistokrevné podobě, mají své plemenářské programy a evidují se v plemenných knihách.

Kryoprezervace zmrazí inseminační dávky (spermie) a vajíčka na - 196 °C. V případě potřeby se tento materiál rozmrazí a provedou se s ním další úkony. Metody kryoprezervace však nejsou propracovány pro všechna zvířata a proto se většina z nich musí uchovávat zatím v živém. Tzn., že jsou zvířata chována chovateli, zoologickými zahradami nebo institucemi, které na jejich chov dostávají peníze od státu. V těchto udržovacích chovech se pak provádí citelné metody plemenitby směřující k určitému plemennému standardu, či udržení populace.

Genové zdroje mikroorganizmů a drobných živočichů

V samostatných sbírkách jsou uchovávány patogenní a průmyslově využitelné mikroorganismy (patogenní viry, houby, bakterie, čisté mlékárenské kultury, pivovarské kvasinky, zoopatogenní mikroorganismy; fytopatogenní mikroorganismy - zemědělsky významné houby, sinice, řasy a patogeny chmele) a drobní živočichové hospodářského významu (škůdci zemědělských plodin a škůdci v potravinářských skladech).^[9]

Ochrana genových zdrojů ve světě

Německo

Mezinárodní mechové centrum na Freiburské univerzitě uchovává pomocí kryokonzervace sbírku mechů, které distribuuje výzkumným institucím pro vědecký výzkum.^[10]

Nizozemí

Hortus Bulborum, nizozemská genová banka založena v roce 1928, uchovává ve svých in garden sbírkách přes 2500 druhů a odrůd cibulovin: více než 1500 odrůd tulipánů, 115 odrůd hyacintů, 800 odrůd narcisů, 20 druhů kosatců, 50 druhů šafránů, 20 druhů řebčíků. Nejstarší odrůda řepčíku královského 'Prolifera' pochází z roku 1577, nejstarší odrůda tulipánu z roku 1595 a narcisu z roku 1601.^[11]

Norsko

Špicberské globální úložiště semen je zabezpečené úložiště semen nacházející se na norském souostroví Špicberky poblíž města Longyearbyen nalézajícího se za polárním kruhem. Toto zařízení bylo založeno pro zachování široké rozmanitosti semen rostlin z míst po celém světě v podzemní jeskyni.

Velká Británie

Největší semennou banku ve světě vlastní Královské botanické zahrady (Kew) - k 9.9.2011 zde měli vzorky z 30 855 rostlinných druhů (téměř 10% známých druhů rostlin).^[12]

Reference

↑ Roudná M., Dotlačil L. et al. (2007): Genetické zdroje – význam, využívání a ochrana. Ministerstvo životního prostředí, Praha, ISBN 978-80-7212-469-5, 28 pp. + Annex.
↑ Plemenářský zákon^{[nedostupný zdroj]}
↑ Evidence genetických zdrojů rostlin v Česku
↑ Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity
↑ Výzkumný ústav rostlinné výroby, Oddělení genové banky. www.vurv.cz [online]. [cit. 2012-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
↑ Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
↑ Výzkumný ústav živočišné výroby
↑ Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství na období 2012–2016
↑ Národní program genetických zdrojů mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu. www.vurv.cz [online]. [cit. 2012-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-15.
↑ Mezinárodní mechové centrum Freiburské univerzity. www.moss-stock-center.org [online]. [cit. 2021-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-14.
↑ Hortus Bulborum - genová banka cibulovin
↑ Královské botanické zahrady Kew: Millennium Seed Bank Project. www.kew.org [online]. [cit. 2012-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-14.

Literatura

KŘÍŽKOVÁ, Iva; HOLUBEC, Vojtěch; ZEDEK, Vlastimil. Genetické zdroje rostlin: moderní technologie konzervace a hodnocení. Praha : Ministerstvo zemědělství, 2018; ISBN 978-80-7434-483-1