Gaius Servilius Glaucia († konec 100 př. n. l.) byl římský politik, který zastával v roce 100 př. n. l. úřad praetora.^[1] Stal se známým tím, že se pokusil neústavním způsobem kandidovat na konzula pro následující rok, ale byl koncem roku během volebních nepokojů a politického násilí zabit.

Glaucia pravděpodobně pocházel z rodu, jehož někteří předkové se stali konzuláry, což z něj činilo příslušníka nobility.^[2] Svoji veřejnou kariéru započal nějaký čas před rokem 109 př. n. l.^[3] či 107 př. n. l.^[2], kdy zastával úřad quaestora.

V roce 104 nebo 101 př. n. l.^{[pozn. 1]} zastával Glaucia úřad tribuna lidu. Každopádně se jeho tribunát konal rok před tribunátem Lucia Appuleia Saturnina, ačkoliv přesné údaje nelze s jistotou určit vinou nejasností plynoucích z Appiánova popisu.^[4][2] Během svého tribunátu schválil legislativu, která přenesla složení porot u stálého soudu pro vydírání (latinsky quaestio perpetua de repetundis) ze senátorského stavu na equity . Tímto zákonem také stanovil vymáhání prostředků získaných vydíráním od konečných příjemců, nikoli pouze od odsouzených; zákon také zakazoval odsouzeným odvolávat se k lidovému shromáždění. Jeho funkční období skončilo skandálem; když předsedal volbám nástupců do úřadu tribuna lidu, byl úspěšný kandidát jménem Nunnius (nebo Nonius) zavražděn a jako náhradník byl zvolen Saturninus.^[5][6]

Censor Quintus Caecilius Metellus Numidicus se v roce 102 př. n. l. neúspěšně pokousil vyloučit Glauciu ze senátu.^[2] Příští rok byl Glaucia zvolen praetorem na rok 100 př. n. l. a projevil se jako politický spojenec konzula Gaia Maria a Saturnina. Saturninus zahájil legislativní program, který se snažil rozšířit okruh příjemců bezplatně rozdávaného obilí, založit kolonie veteránů v provinciích, dát Mariovi pravomoci udělovat římské občanství a přerozdělit půdu zabavenou Kimbrům (germánskému kmeni, který Marius porazil v předchozím roce).^[7] Legislativa, která byla doprovázena násilím a v rozporu s náboženským právem, vzbudila pohoršení i tím, že Saturnin byl zvolen opětovně do tribunátu také násilím.^[8]

Datum smrti Glaucii je sporné. Appiános tvrdí, že se Saturninem zemřeli 10. prosince 100 př. n. l. Někteří moderní historikové, včetně Ernsta Badiana a Emilia Gabby, se domnívají, že toto datum je chybné a Appiánova tvrzení jsou v rozporu s římským volebním postupem.^[9] To, že Appiánovo vyprávění je pro toto údobí chybné, je obecně přijímáno.^[10]

Bez ohledu na to je vyprávění o jeho smrti popsané Appiánem i do značné míry neslučitelné s Ciceronovým spolehlivějším popisem událostí roku 100 př. n. l. Glaucia se toho roku pokusil kandidovat na konzulát, a pokud by byla jeho kandidatura přijata, díky své obrovské popularitě by byl pravděpodobně zvolen. Jeho kandidaturu však odmítl předsedající úředník, v tomto případě téměř jistě Marius.^[11] Appiános místo toho uvádí, že Glaucia v průběhu voleb zaostával za svým soupeřem Gaiem Memmiem; Appiános tvrdí, že pro zajištění svého vítězství ve volbách nechal Glaucia během comitií před zraky lidí Memmia zavraždit. ^[12]

Badian se vzhledem k Ciceronovým tvrzením o popularitě Glaucii domnívá, že se Saturninus a Glaucia místo toho snažili prosadit lidové hlasování s cílem zvrátit Mariovo rozhodnutí a nařídit přijetí Glauciovy kandidatury.^[13] Poté, co Saturninus nechal zavraždit Memmia, pravděpodobně po útěku před náhlým výbuchem nepokojů narušujících comitie, obsadil Kapitol a svolal tam lidové shromáždění, aby přijalo jeho legislativu. ^[14] Na popud Marka Aemilia Scaura, principa senátu, schválil senát senatus consultum ultimum; Marius shromáždil ozbrojené oddíly a pak s mimi pochodoval na Kapitol. Saturninus se i se svými spojenci vzdal, ale poté, co byl zadržován v budově senátu, byl s nimi zlynčován davem.^[8] Přibližně ve stejnou dobu byl Glaucia pravděpodobně zabit poté, co byl odvlečen z domu jistého Claudia.^[7] Případně mohl setrvávat se Saturninem na Kapitolu, kde byl zabit krátce poté, co Mariovy oddílu dobyly vrch.^{[pozn. 2]}

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaius Servilius Glaucia na anglické Wikipedii.

• APPIÁNOS. Krize římské republiky (Římské dějiny 2 – Občanské války) (původním názvem: Appiani Historia Romana II). Překlad Jan Burian, Bohumila Mouchová. 1. vyd. Kniha I. Praha: Svoboda, 1989. 496 s. (Antická knihovna; sv. 59). ISBN 80-205-0060-X. Kapitola 23, s. 36–40. 
• BADIAN, Ernst. The Death of Saturninus. Chiron. 1984, čís. 14, s. 101–148. Dostupné online. ISSN 2510-5396. DOI 10.34780/1497-zt32. (anglicky) 
• BADIAN, Ernst. Gaius Servilius Glaucia. In: HORNBLOWER, Simon; SPAWFORTH, Antony; EIDINOW, Esther. The Oxford classical dictionary. 4. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-19-954556-8. DOI 10.1093/acrefore/9780199381135.013.5860. (anglicky)
• BENESS, Jillian Lea; HILLARD, Tom W. The death of Lucius Equitius on 10 December 100 BC. The Classical Quarterly. 1990, s. 269–272. Dostupné online. ISSN 0009-8388. DOI 10.1017/S0009838800026999. (anglicky) 
• BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic 1: Volume 1: 509 B.C. - 100 B.C.. Svazek 1. New York: American Philological Association, 1951. 600 s. ISBN 978-0891307068. (anglicky) 
• BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic: Volume 2: 99 B.C. - 31 B.C.. Svazek 2. New York: American Philological Association, 1952. 647 s. [978-0891308126 Dostupné online]. DOI 10.1017/s0009840x00180977. (anglicky) 
• CICERO, Marcus Tullius. De Claris Oratoribus Liber Qui Dicitur Brutus. [s.l.]: Wentworth Press, 2019. 156 s. ISBN 978-0526126552. Kapitola 224. (anglicky) 
• CICERO, Marcus Tullius. On The Orator (původním názvem: De oratore). Překlad E. W. Sutton. [s.l.]: Harvard University Press, 1969. 503 s. ISBN 978-0674993839. Kapitola II.263, III.164. (anglicky) 
• CICERO, Marcus Tullius. Řeči proti Verrovi (původním názvem: In Verrem). Překlad Václav Bahník. [s.l.]: Odeon, 1972. 524 s. (Živá díla minulosti; sv. 67). Kapitola 2.1.26. 
• FLORUS, Lucius Annaeus. Epitome of Roman History (původním názvem: Epitome de T. Livio bellorum omnium annorum DCC libri duo). Překlad Edward Seymour Forster. [s.l.]: Harvard University Press, 1929. 400 s. Dostupné online. ISBN 978-0674992542. Kapitola 2.4.4. (anglicky) 
• OROSIUS, Paulus. Dějiny proti pohanům (původním názvem: Historiarum Adversum Paganos Libri VII). Překlad Bohumila Mouchová, Bořivoj Marek. Kniha V. [s.l.]: Argo, 2018. 496 s. (Antika; sv. 1). ISBN 978-80-257-2681-5. Kapitola 17. 
• VALERIUS MAXIMUS. Memorable Doings and Sayings, Volume II, Books 6-9. Překlad David Roy Shackleton Bailey. [s.l.]: Harvard University Press, 2000. 480 s. ISBN 978-0674995420. Kapitola 9.7.3. (anglicky)