Gadalla Gubara (červenec 1920 – 21. srpna2008) byl súdánský kameraman, filmový producent, režisér a fotograf. Během pěti desetiletí vyprodukoval více než 50 dokumentárních filmů a tři hrané filmy. Byl průkopníkem africké kinematografie, spoluzakladatelem Panafrické federace filmařů FEPACI a filmového festivalu FESPACO (Ouagadougou, Burkina Faso).[1] Jeho dcera Sara Gubara, která je absolventkou Káhirského vyššího filmového institutu v Egyptě, mu poté, co ztratil zrak, pomáhala s jeho pozdějšími filmovými projekty. Je považována za první súdánskou filmovou režisérku.
Životopis
Gubara se narodil v Omdurmánu v Súdánu v roce 1920. Jeho otec byl farmář a byl součástí širší rodiny Muhammada Ahmada. Během druhé světové války sloužil jako důstojník v Royal Corps of Signals na severoafrické kampani. Jednotka koloniálního filmu tam pro vojáky promítala filmy jako Vítězství pouště, Naši afričtí vojáci v aktivní službě nebo S našimi africkými vojsky na Blízkém východě. Toto bylo Gubarovo první setkání s filmem, což ho vedlo k tomu, že po válce hledal další školení, zatímco byl umístěn v Londýně a na Kypru.[2]
Po jeho školení ho Britská filmová jednotka pověřila, aby se vrátil do Súdánu a natočil vzdělávací filmy o zemědělských plánech země, které budou promítány místnímu publiku po celé zemi.[3]
Kariéra
Gubara byl také jedním z prvních súdánských fotografů, zachytil například vztyčení vlajky nově nezávislé země 1. ledna 1956.[4][5] V pozdním uznání byly některé z jeho fotografií vystavovány v roce 2015 na retrospektivní výstavě The Chartúm School: Tvorba moderního uměleckého hnutí v Súdánu (1945–současnost) nadací Sharjah Art Foundation ze Spojených arabských emirátů.[6]
V roce 1955 Gubara produkoval první africký barevný filmPíseň o Chartúmu, příspěvek k žánru dokumentárních filmů o avantgardních městech. Roky po získání nezávislosti v roce 1956 byly v Súdánu poznamenány atmosférou politického a kulturního probuzení. Gubara se stal hlavním tvůrcem nově zřízeného súdánského filmového oddělení pod ministerstvem kultury a informací. Během tohoto období fotograficky dokumentoval mnoho událostí a každodenního života: jednání vlády s egyptským prezidentem Gamalem Abdel Nasserem nebo etiopským císařem Haile Selassim na státní návštěvě, noční život v Chartúmu, stavbu železničních tratí, továren a přehrad.[7] Na konci 50. let získal grant na pokračování ve filmových studiích na Univerzitě a po svém návratu v roce 1962 byl jmenován ředitelem Súdánské filmové jednotky.[8]
Vzhledem k tomu, že chtěl produkovat vlastní dokumentární filmy a především filmy hrané, opustil v roce 1974 Súdánskou filmovou jednotku a založil první soukromé filmové studio Súdánu Studio Gad.[9] Jeho první celovečerní film Tajouj (1977) je dramatický příběh o nešťastné lásce dvou nápadníků k hrdince, odehrávající se na venkově ve východním Súdánu, v němž vystupoval herec Salah ibn Al Badya.[3][10]Tajouj vyhrál sochu Nefertiti, nejvyšší egyptské filmové ocenění, na Mezinárodním filmovém festivalu v Káhiře v roce 1982 a získal ceny na filmových festivalech v Alexandrii, Ouagadougou, Teheránu, Addis Abebě, Berlíně, Moskvě, Cannes a Kartágu.[4]
Gadalla a Sara Gubara ve svém dokumentu Viva Sar a (1984)
V roce 1984 Gubara zveřejnil polodokumentární krátký film s názvem Viva Sara. Vypráví o jeho dceři Sáře, která se i přes svůj fyzický handicap, když v dětství prodělala obrnu, stala první Súdánskou účastnicí mezinárodního závodu plavců mezi ostrovem Capri a městem Neapol v Itálii. [11]
Gadalla přišel o zrak ve věku osmdesáti let, když mu vláda zabavila studio, ale stále pokračoval ve svých posledních filmových projektech, přičemž mu asistovala jeho dcera Sara Gadalla Gubara.[12] V roce 2006 obdržel za svou kariéru „Cenu za excelenci“ na udílení cen Africa Movie Academy Awards.[13]
Přijetí
Súdánský spisovatel Omar Zaki poukázal na možná nejplodnější éru Gubary a napsal:[4]
Gubarovy filmy z 60. a 70. let zachycují to, co mnozí nazývají „zlatou érou Súdánu“, kdy byl Chartúm Bejrútem... nebo... Paříží Afriky. V té době byl Chartúm multikulturním městem s desítkami katolických, protestantských, koptských a etiopských kostelů a různými etnickými komunitami – židovskými, arménskými, syrskými, řeckými, libanonskými a srbskými. To platí pro Gubarovy vzpomínky na hlavní město: Chartúm byl otevřeným městem; měl všechny druhy zábavy, měl noční kluby. Lidé mohli volně hrát, mohli tančit... Ale když s Nimeiry začala šaría, Chartúm se stal islámským městem.
V roce 2008 natočil filmař Frédérique Cifuentes o Gubarovi dokumentární film s názvem Cinema in Sudan: Conversations with Gadalla Gubara,[13] jehož část byla zpřístupněna v online archivu Sudan Memory.[14] V letech 2014 až 2016 mnoho Gubarových filmů digitalizoval Institut für Film und Videokunst v Berlíně[15][16] a byly znovu uvedeny publiku v Súdánu i v zahraničí.[17][18]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gadalla Gubara na anglické Wikipedii.
↑ZAKI, Omar. Sudan: Gadalla Gubara - a Forgotten Filmmaking Legend [online]. 2012-09-16 [cit. 2023-01-11]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KORINTH, Nadja. The Omega Man. Gadalla Gubara and the half-life of Sudanese cinema [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abThe Sudan Handbook. Redakce Ryle John. digital. vyd. London: Rift Valley Institute, 2012. Dostupné online. ISBN9781847010308. Kapitola Key figures in Sudanese history, culture & politics, s. 332.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcZAKI, Omar. Sudan: Gadalla Gubara - a Forgotten Filmmaking Legend [online]. 2012-09-16 [cit. 2019-11-20]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑As journalist Omar Zaki wrote in his article 'Sudan: Gadalla Gubara - a forgotten filmmaking legend': "Gubara and fellow scriptwriter Kamal Ibrahim, were the only cameramen to record Sudan's Independence on January 1st 1956. He captured the symbolic moments when democratically elected Prime Minister Ismail Al-Azhari walked from the parliament to the presidential palace and replaced the British and Egyptian flags with the blue, gold, and green flag of Sudan."
↑The Khartoum School: The making of the Modern Art movement in Sudan (1945 – present) [online]. 2016 [cit. 2021-04-02]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑See, for example, the restored short news reels on Studio Gad webpage in the section External links of this article.
↑The film holdings of Gadalla Gubara [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Tajouj (1977) - IMDb. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The German review of a screening of 'Viva Sara!' in Berlin in 2015, called this film "one of the most beautiful film moments of the year". - It describes the content like this: "Sara, handicapped by polio, had taken part in the Capri-Naples swimming marathon as a young woman. 35 kilometres in the open sea. A good decade later, her proud father wanted to share this with 'Viva Sara'. As an incentive and hope for girls in Sudan that anything can be done." KLINGLER, Nino. Die schönsten Retrospektivenmomente: Jahresrückblick (3) [online]. 31 December 2015 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (německy)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ELLERSON, Beti. Sara Gubara: Her father's eyes [online]. 2010-12-07 [cit. 2019-11-21]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abCIFUENTES, Frederique. Cinema in Sudan: Conversations with Gadalla Gubara. Gadalla Gubara. [s.l.]: [s.n.], 2010-11-20. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Cinema in Sudan: conversations with Gadalla Gubara [online]. [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Arsenal: the film holdings of gadalla gubara (2013, 2016) [online]. [cit. 2019-11-20]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Studio Gad Archive – The heritage of the Sudanese filmmaker Gadalla Gubara [online]. [cit. 2019-11-20]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑AFP. Life in film: preserving the legacy of Sudanese film-maker Jadallah Jubara. The Guardian. 2016-07-26. Dostupné online [cit. 2019-11-20]. ISSN0261-3077. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VON SCHROEDER, Katharina. Studio Gad: The Value of Visual Memory – World Policy [online]. 2021-04-21 [cit. 2023-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 April 2021.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Watch Les misérables | MoMA Virtual Cinema Streaming | MoMA [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
