GAZ 69 byl lehký terénní automobil s náhonem na všechna čtyři kola, vyráběný v letech 1953–1972 v bývalém Sovětském svazu. Automobil se stal standardním dopravním prostředkem všech armád Varšavské smlouvy. V Československé lidové armádě nahradil vůz Škoda 1101 VO. GAZ 69/69M byl určen pro přepravu osmi osob a štábní verze GAZ 69A pro přepravu pěti osob. Kromě transportního určení sloužilo vozidlo v ČSLA jako radiovůz, vozidlo chemického průzkumu, sanitní vůz, výsadkářská modifikace a též jako tahač 82mm bezzákluzového kanónu vz. 59.
Historie
Prototyp vozu GAZ 69, který konstrukčně vycházel z modelu GAZ 67, byl dokončen koncem roku 1948 skupinou techniků pod vedením Grigorije Mojsejeviče Vassermana. Sériová výroba byla zahájena 1. září 1953 v Gorkovském avtomobilnem zavodě (ГАЗ - Горьковский автомобильный завод), kde vydržela až do konce roku 1954, kdy byla přesunuta do Uljanovského UAZ. V Uljanovsku výroba pokračovala od roku 1956 až do prosince 1972, kdy byla nahrazena produkcí vozu UAZ-469. Zde byla také zavedena výroba pětimístného štábního modelu A, který sloužil k přepravě důstojníků. Brány obou továren opustilo celkem 634 285 vozidel typu 69 (UAZ-GAZ-69 - 356 624 ks, UAZ-GAZ-69А - 230 185 ks, UAZ-GAZ-69AM a UAZ-69M - 10 551 ks. Rozdíl v počtu náleží dalším modifikacím).
Konstrukce
GAZ 69 využíval osvědčeného svařovaného žebřinového rámu, který nesl kovovou karoserii krytou plachtou. Základní transportní model 69 měl pár dveří a zadní sklopnou stěnu. Uvezl buď 8 mužů, nebo 2 muže a 500 kg nákladu. Štábní model 69A disponoval čtvero dveřmi (pár na jedné straně byl zaměnitelný), pěti místy a možností přidat 50 kg nákladu. Drtivá většina dílů byla pro oba typy společná. Čtyřválcový motor GAZ s rozvodem SV a zdvihovým objemem 2120 cm³ poháněl přes třístupňovou převodovku a dvoustupňovou přídavnou redukční převodovku zadní, nebo všechna kola. Spotřeba benzínu uváděná výrobcem byla 14 l/100 km při náhonu 4×2.
Zvláštní konstrukci, která vycházela z obojživelného válečného Ford GPA, měl model GAZ 69 MAV. Oproti terénní verzi měl navíc rozvodovku pohánějící třílistou vrtuli pro pohon ve vodě a čerpadlo vody vnikající do vany karosérie. Auto bylo ve vodě řízeno kormidlem spřaženým s volantem.
Technické parametry
| Délka |
3850 mm
|
| Šířka bez náhradního kola |
1750 mm
|
| Výška |
2030 mm
|
| Rozvor |
2300 mm
|
| Přední úhel náběhu |
45
|
| Zadní úhel náběhu |
35
|
| Celková hmotnost |
1525 kg
|
| Nejvyšší rychlost |
90 km/h
|
| Max. výkon při 3600 ot./min |
55 HP
|
| Max. kroutící moment |
12,7 kgm
|
| Počet válců |
4
|
| Zdvihový objem motoru |
2,12 l
|
| Převodovka |
tři stupně vpřed, jeden vzad
|
| Převody |
1 - 3,115
2 - 1,772
3 - 1,00
zpětný chod - 3,738
|
|
|
|
| Benzínová palivová nádrž |
48l hlavní
27l přídavná
|
Odkazy
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ГАЗ-69 na ruské Wikipedii.
Literatura
- Tanková a automobilová technika v české a slovenské armádě. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2003. 331 s. ISBN 80-206-0684-X. Kapitola Osobní terénní automobil GAZ-69, s. 155–158.
- TUČEK, Jan. Auta východního bloku. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 292 s. ISBN 978-80-247-2585-7. Kapitola Gazíky a M 72, s. 57–58.
- VANDERVEEN, Bart. Historická vojenská vozidla. 1. vyd. Olomouc: Poznání, 2012. 400 s. ISBN 978-80-87419-17-5. Kapitola Sovětský svaz, s. 217.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu GAZ 69 na Wikimedia Commons
.jpg)
_Romania_(owner_Dirk_baumbach)_pic3.JPG)
