1. října 1934 – 30. září 1935 strážní a divizní poručík na lehkém křižníku Königsberg.
1. října 1935 – 30. dubna 1936 ponorkové školení na ponorkové škole Kiel nebo studium na U3
1. května 1936 – 10. května 1936 zástupcem velitele ponorky.
11. května 1936 – 30. září 1938 první strážní důstojník na U 26 (typ II), v ponorkové flotile Saltzwedel Wilhelmshaven, popřípadě v bojovém nasazení ve Španělsku 6. května 1937 – 15. června a 15. července 1937 – 30. srpna 1937.
1. října 1938 – 16. prosince 1938 přeškolen na ponorku U 47 v Germania loděnicích Kiel.
17. prosince 1938 – 7. března 1941 velitelem U 47 (typ VII B) v ponorkové flotile Wegener nebo popř. sedmé ponorkové flotily Kiel / Saint-Nazaire. Během deseti plaveb potopil 31 lodí. Asi 1084 lidí přišlo o život.
Od 7. března 1941 ztracen v severním Atlantiku.
Německé válečné propagandě se postaral o první senzaci: kapitánporučík Prien pronikl 14. října 1939 s ponorkou U 47 do složitě jištěného kotviště britské floty ve Scapa Flow a potopil bitevní loď HMS Royal Oak. Jeho husarský kousek byl roku 1940 zpracován do knižní podoby (Mein Weg nach Scapa Flow, Moje cesta do Scapa Flow, 1940) a kniha se v Německu dočkala obrovských nákladů. Po válce si našla cestu také do Anglie (I sank the Royal Oak, Potopil jsem Royal Oak) a i tam zaznamenala velký úspěch.
V roce 1958 byl německo-rakouským režisérem Haraldem Reinlem v tehdejším západním Německu natočen válečný film U47 – Kapitänleutnant Prien.[1] V americkém televizním seriálu The Silent Service (Tichá služba) z roku 1957 Priena ztvárnil Werner Klemperer v epizodě "U-47 ve Scapa Flow".[2]
Prien potopil v letech 1940–1941 další lodě o celkovém výtlaku 160 935 BRT, až se nakonec při bitvě s eskortou konvoje OB-293 jižně od Islandu stal, spolu se všemi členy posádky, obětí hlubinných pum britského torpédoborceHMS Wolverine.
Objevují se však i zprávy, že poškozená ponorka unikla pronásledování torpédoborce a krátce na to podlehla výbuchu vlastního torpéda s poškozeným mechanizmem. 7. března 1941 vysílačka ponorky náhle utichla. O ztrátě lodi i celé posádky zveřejnilo velení ponorkového loďstva informaci až asi o měsíc později.
V letech 1940–1945 nesla jméno Günthera Priena (Priennova[3]) dnešní Jugoslávská ulice v Praze na Vinohradech.[3]
Od 1. 12. 1941 do 27. 7. 1945 po něm bylo pojmenováno (Günther Prien – Platz) nynější Petrské náměstí v Prostějově.
Odkazy
Reference
↑WESTEMEIER, Jens. "So war der deutsche Landser ... ": das populäre Bild der Wehrmacht. Paderborn: Ferdinand Schöningh, 2019. (Krieg in der Geschichte). ISBN978-3-506-78770-5. S. 218–220.