Frýdlantské vévodství

Frýdlantské vévodství
Herzogtum Friedland
Ducatus Friedlandiensis
← Frýdlantské panství
← České království 		1624–1634 České království →
Státní znak
znak
Geografie
Obyvatelstvo
Státní útvar
Vznik
1624 – založení knížectví
1627 – povýšení na vévodství
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Frýdlantské panství Frýdlantské panství
České království České království
Následující
České království České království

Frýdlantské vévodství (německy Herzogtum Friedland) bylo vévodství v severních a východních Čechách. Vzniklo jako Frýdlantské knížectví (německy Fürstentum Friedland) roku 1624, ale v souvislosti nabytím titulu vévody jeho knížete Albrechta z Valdštejna bylo v roce 1627 povýšeno na vévodství. Zaniklo roku 1634 se smrtí svého jediného panovníka Albrechta z Valdštejna.[1]

Historie

Generalissimus Albrecht z Valdštejna, první i poslední panovník vévodství

Vznik tohoto knížectví a později vévodství byl geneticky spojen s oslnivým růstem moci Albrechta z Valdštejna. V souvislosti s tím, jak vzrůstala Valdštejnova moc, získával generalissimus postupně rozsáhlé majetkové držby.

V srpnu 1622 byl Valdštejn císařem povýšen na falckraběte a říšského hraběte. Jeho šlechtickým predikátem se stal přídomek „z Frýdlantu“ podle Frýdlantu v severních Čechách, který Valdštejn získal s celým Frýdlantským panstvím v roce 1621. 7. září 1623 byl Albrecht povýšen do stavu říšských knížat. Jeho panství ve východních Čechách v té době čítala už 49 položek. V roce 1624 jich bylo už 64 a císař Ferdinand II. z nich dne 12. března 1624 učinil sloučené Frýdlantské knížectví. Skutečnost, že Valdštejn získal vévodský titul, se pochopitelně projevila i ve změně stavu jeho majetkových držeb a Knížectví frýdlantské se 4. ledna 1627 stává Vévodstvím frýdlantským.

Stát ve státě

Tato skutečnost znamenala v podstatě vytvoření státu ve státě (jeho území bylo vyňato z Desk zemských Království českého), zbaveným daňové povinnosti vůči českému králi. Zároveň na území vévodství platil vlastní právní systém. Tyto skutečnosti se odrazily mj. v rozsáhlé přestavbě města Jičína, které se stalo hlavním městem nově povýšeného hrabství. Valdštejn usiloval o zřízení vlastního biskupství, univerzity a také lokálního sněmu.[2] Císařským privilegiem z roku 1623 bylo Frýdlantskému knížectví umožněno mít vlastní právní řád (mj. byly zahájeny práce na zemském zřízení) a majestátem z roku 1627 bylo zavedeno samostatné soudnictví.[3] Albrecht z Valdštejna dostal rovněž od císaře Ferdinanda II. právo vydávat erbovní listy a legitimační privilegia, když mu císař udělil palatinát. Erbovní listy vydávala dvorská kancelář frýdlantského panství pro zasloužilé osoby z Albrechtova okolí, důstojníky císařské armády a úředníky vévodských úřadů. Do šlechtického stavu byli takto povýšení mimo jiné: kancléř Štěpán Ilgen z llgenau, zkušený právník, rodem. z Lipska, důstojník Jiří Discan z Carlstattu, důstojník jízdy Jan Gantin, hejtman liboreckého panství Jáchym Jung a další osoby.

Od roku 1628 měl také právo razit minci, jmenovat šlechtice a povyšovat obce na města. Plán založit univerzitu připravoval Valdštejn pozváním jezuitů do Jičína. Ti zde založili kolej. Přípravu zřízení biskupství v Jičíně zase zajistil Valdštejn výstavbou mohutného (a nikdy nedobudovaného) raně barokního kostela, který dodnes funguje jako hlavní městský kostel svatého Jakuba Většího. Vedle něj na náměstí dodnes stojí i Albrechtem z Valdštejna zbudovaný vévodský palác.

Samo město bylo zvětšeno na téměř dvojnásobnou velikost. V jeho okolí pak vznikla rozsáhlá síť alejí, jejíž nejvýznamnější a dodnes dochovanou částí byla alej k tzv. Valdštejnské lodžii s rozsáhlým parkem, jehož pozůstatkem je dnes tzv. Libosad, a která původně vedla až k nedalekému klášter kartuziánů ve Valdicích, v jehož kostele byla umístěna také rodová hrobka Valdštejnů. Na přestavbě a budování Jičína se podíleli významní architekti té doby, Italové Giovanni Battista Pieroni a Nicolò Sebregondi.[2]

Znakem Frýdlantského vévodství se stala korunovaná zlatá orlice se zlatou zbrojí na červeném poli.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Frýdlantský „stát ve státě“: Bohatý a mocný Albrecht z Valdštejna. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-09-21 [cit. 2022-03-25]. Dostupné online. ISSN 1804-9907. 
  2. ↑ a b Albrecht z Valdštejna [online]. valdstejn.jicin.cz [cit. 2020-05-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ Starý, Marek: Ius privatum v návrhu zemského zřízení Frýdlantského vévodství. In: Caro amico. 60 kapitol Michala Skřejpka, aneb, Římské právo napříč staletími. Praha, Auditorium, 2017 s. 401.

Literatura

  • Morávek, J. – Wirth, Z.: Waldštejnův Jičín, Praha 1946
  • Valdštejnská loggie a komponovaná barokní krajina okolí Jičína, Semily 1997 (sborník z vědecké konference)
  • Hojda, Z.: Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, mezníky života, in: Horyna, M. a kol.: Valdštejnský palác. Praha 2002
  • Starý, M.: Frýdlantské vévodství a jeho státoprávní postavení v rámci České koruny, in MALÝ, Karel, SOUKUP, Ladislav (eds.) Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918.Praha: Karolinum, 2006, s. 135-157, ISBN 80-246-1209-7 dostupné online
  • Starý, M.: Frýdlantská léna v Českém ráji a jejich držitelé (stručný přehled ametodologické zamyšlení). in: Šlechtické rody a jejich sídla v Českém Ráji. Z Českého Ráje a Podkrkonoší – supplementum 13, 2009, s. 281-286, ISBN 978-80-86254-19-7
  • Starý M.: „Sondern allein an leib undt leben bestrafft“. Poznámka k likvidaci frýdlantského vévody a jeho vévodství v roce 1634. In: KNOLL, Vilém (ed.) Naděje právní vědy. Býkov 2010. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, s.104-117, ISBN 978-80-7380-323-0
  • Buben, M., Pokorný P., Palát, P.: Heraldická ročenka na rok 1977, Heraldický klub České numismatické společnosti /Praha 4 - Podolí, Levá ul. 11/