V letech 1794–1796 se svou flotilou křižoval vody kanálu La Manche, v roce 1797 měl z moře podpořit výsadek generála Hocha v Irsku. Přes dílčí úspěchy se celý plán francouzského vylodění v Irsku nepodařil a Bouvet byl po svévolném návratu do Brestu zbaven velení.[3] Do aktivní služby byl znovu povolán Napoleonem a v roce 1802 byl vyslán k obsazení Guadeloupe. Po návratu byl dekorován řádem Čestné legie a od roku 1803 byl vojenským velitelem přístavu v Brestu. V Brestu pak v letech 1813–1814 zastával funkci námořního prefekta (préfet maritime). Po restauraci Bourbonů byl povýšen na barona a získal Řád sv. Ludvíka (1814). V roce 1816 dosáhl hodnosti viceadmirála[4] a aktivní službu zakončil jako námořní prefekt v Lorientu (1816–1817). V roce 1817 byl na vlastní žádost penzionován a dožil v soukromí.
↑KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 200 s. (kapitola Bitva Slavného 1. června, s. 96–153) ISBN 978-80-7557-145-8
↑KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl (Revoluční a napoleonské války na moři); Praha, 2022; 396 s. (kapitola Nepovedená invaze do Irska, s. 114–118) ISBN 978-80-7497-418-2
↑ François Joseph Bouvet de Précourt (1753-1832). threedecks.org [online]. [cit. 2022-12-27]. Dostupné online.