PROFILPELAJAR.COM

František Xaver Josef Beneš
František Xaver Josef Beneš
	František Xaver Josef Beneš (1871)
Narození	6. srpna 1820 nebo 6. srpna 1816; Český Dub; Rakouské císařství
Úmrtí	20. května 1888 nebo 10. května 1888; Praha; Rakousko-Uhersko
Povolání	archeolog, památkář a konzervátor
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Beneš, též Franz Benesch nebo František Josef Beneš (6. srpna 1816 Český Dub^[1] – 20. května 1888 Praha^[2]) byl český hospodář, archeolog a konzervátor historických památek.

Život a dílo

Narodil se v rodině písaře okresního úřadu (Oberamt Schreiber) Josefa Beneše a matky Anny, rozené Laubrové.^[1] Studoval výhradně na německých školách, a proto měl později obtíže s českým pravopisem, i když češtinu zjevně ovládl.^[3] Chodil do hlavní obecné školy v Plzni, potom pokračoval na gymnáziu a před rokem 1837 studoval chemii na Polytechnickém institutu v Praze.

Roku 1837 nastoupil do práce jako hospodář cukrovaru v Dobrovici. O dva roky později přešel do cukrovaru v Suchdole u Kutné Hory, přitom měl možnost na stážích poznat výrobu cukru i v dalších závodech na Moravě i v Německu. Postupně se vypracoval na pozici ředitele. V letech 1854 – 57 byl ředitelem cukrovaru Trmice.^[4]

Již od mládí se zajímal o historii a archeologii. K jeho učitelům patřili Anton Müller a Josef Jungmann, v pozdějších letech i Jan Erazim Vocel. První článek, o historii vinařství v Čechách, uveřejnil roku 1836 v lužickém časopise Opora. Dále se zabýval historií pěstování moruše. Za sepsání dějin města Mimoně v roce 1845 dostal tamní čestné občanství. Roku 1854 byl jmenován konzervátorem kraje čáslavského.^[2] Roku 1857, po přestěhování do Prahy, jej úřady vyslaly na stáž do Itálie, aby se seznámil se starořímskými vykopávkami. Poté se zapojil do památkové péče v Čechách.^[4] Zajistil kvalitní rekonstrukci kostela v Sedlci, chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, Týnského chrámu a Prašné brány. Podílel se i na obnově Baziliky svatého Jiří. Podílel se na edici Heberových Hradů v Čechách (Burgen Böhmens).

Od roku 1866 působil jako člen Jednoty svatovítské (mj. uspořádal výstavu klenotů Svatovítského pokladu), od roku 1872 byl jako nástupce J. E. Vocela konzervátorem měst pražských. V letech 1868-1879 byl polu s Antonínem Baumem kustodem archeologické sbírky Národního muzea.^[5] Byl také známým znalcem genealogie a heraldiky. Jeho články se pravidelně objevovaly v časopisech Památky archeologické^[4], Lumír a v Časopise českého musea.

Současníci pokládali Beneše za nejaktivnějšího konzervátora po profesoru Vocelovi. Veřejnost a publicisté si vážili jeho přínosu pro zachování a obnovu kulturních památek v Čechách.^[4]. Kuratorium Národního muzea však muselo uznat, že Beneš umožnil či spoluzavinil krádeže sbírkových předmětů z expozice, a proto byl roku 1879 propuštěn^[6]

Rodinný život

František Beneš zemřel svobodný.^[7]^{[p 1]}

Ocenění

Roku 1886 byl císařem oceněn zlatým záslužným křížem.^[2]

Bibliografie (výběr)

Doksany, býv. královský panenský klášter premonstrátů nad Ohří, Památky archeologické 5, 1863, s. 162–179
Chrám sv. Petra a Pavla v Čáslavi, Památky archeologické 6, 1865, s. 122–138
Arciděkanský chrám sv. Jakuba na Horách Kutných, Památky archeologické 6, 1865, s. 208–290
Šárka. Vypsání archeologické, Památky archeologické 7, 1868, s. 165–184
Památné věže hradu pražského, Památky archeologické 9, 1874, s. 665–682
Hrad Sion, Památky archeologické 10, 1878, sl. 207–219
Schloss Hradek. Eine Monographie, Prag 1887

Poznámky

↑ V Soupisu pražských obyvatel je uveden nesprávný rok narození 1820.

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

↑ ^a ^b Matrika N Český dub, L20/10, 1813-1835, Matriční záznam o narození a křtu
↑ ^a ^b ^c Konservator František Xav. Beneš zemřel. Národní politika. 22. 5. 1888, s. 3. Dostupné online.
↑ Národní listy, 25.12.1935, příloha, s.15, V. Štech: Přes ostnaté dráty
↑ ^a ^b ^c ^d František Xav. Beneš. Světozor. 7. 1871, roč. 5, čís. 29, s. 339. Dostupné online.
↑ František X. Jos. Beneš, archeolog a spisovatel český. Zlatá Praha. 5. 1888, roč. 5, čís. 27, s. 430. Dostupné online.
↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Paseka : Litomyšl - Praha 2001, s. 232
↑ Soupis pražských obyvatel, Beneš František Josef

Literatura

Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 86-87, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
Karel Sklenář, Obraz vlasti, Příběh Národního muzea. Paseka: Litomyšl - Praha 2001, s. 232.
HORÁČEK, Jaroslav. Kapitola z historiografie dějin umění a památkové péče. František X. Beneš (1820–1888). 2015 [cit. 2019-02-02]. 77 s. diplomová práce. Univerzita Karlova, filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Lubomír Konečný. Dostupné online.