František Sivera (11. října 1894, Letovice – ???) byl český a československý politik, po druhé světové válce starosta Tábora a místopředseda Československé strany národně socialistické.
Život
František Sivera se narodil 11. října 1894 v Letovicích na Českomoravské vysočině do dělnické rodiny. Jako patnáctiletý sirotek odešel do Vídně, kde se vyučil mědikovectví a vyšel mědikoveckou školu s mistrovskými kurzy. Roku 1914 nastoupil do C.k. státních drah.[1]
Politicky se začal angažovat po první světové válce, kdy odešel do k Československu nově připojeného Vitorazska a založil tam organizaci národně socialistické strany. Zároveň v Českých Velenicích vedl kurzy pro mládež a stranickou mládežnickou buňku. Zastával funkce ve straně i odborech Československých státních drah.[1]
V říjnu 1938 předal město německé armádě a městský archiv a dokumenty přesunul do Tábora. Ihned začal být činný v podzemních organizacích; 6. března 1940 byl zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře Flossenbürg. V květnu 1945 se přidal k partyzánům bojujícím s Němci ve Vitorazsku.[1]
Poté se navrátil do Tábora, kde se po odstoupení nemocného dlouholetého starosty Václava Soumara stal 16. července 1945 předsedou Místního národního výboru v Táboře.[2] Funkci obhájil i po volbách do MNV v květnu 1946, ve kterých národní socialisté zvítězili s 41 % hlasů. V čele Tábora stál až do 26. února 1948, kdy byl protiprávně odvolán Místním akčním výborem Národní fronty.[3][4]
Zároveň byl činný i v národní politice. Angažoval se v železničních odborech a v lednu 1946 se uvádí jako místopředseda ČSNS. Zasazoval se za myšlenku nepolitických jednotných odborů.[5] Ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění v květnu 1946 kandidoval na třetím místě kandidátky ČSNS v táborském kraji; strana ale získala jen dva mandáty a Sivera tak nebyl zvolen.[1] Na sjezdu národních socialistů v březnu 1947 obhájil funkci místopředsedy strany.[6]
Během jeho působení v čele města Tábora měl konflikty s komunisty. Při oslavách prvního výročí osvobození v květnu 1946 navzdory přítomnosti sovětského generála Baklanova nenechal zahrát hymnu SSSR ani nedal vyvěsit rudé vlajky; to se setkalo se silnou kritikou ze strany KSČ.[7] Sivera se také angažoval v táborském Svazu přátel USA; v Táboře byly například organizovány oslavy Dne nezávislosti a na podzim 1947 bylo za přítomnosti amerického velvyslance Laurence Steinhardta přejmenováno dnešní Křižíkovo náměstí na Rooseveltovo náměstí na počet prezidenta USA Franklina Delano Roosevelta.[8][9] Publikace táborského ONV z roku 1958 označuje Siveru za typického představitele pravice v národně socialistické straně, upřednostňujícího Západ před Východem, a jeho odvolání po převratu v únoru 1948 oslavuje jako ukončení „šedé etapy siverismu v Táboře“.[4]
Reference
- ↑ a b c d Tito nás zastupují. Táborské slovo. ČSNS, 20. 5. 1946, roč. 2., čís. 21, s. 3.
- ↑ Kronika města Tábora z let 1922-1967 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2023-01-07]. S. 375. Dostupné online.
- ↑ Kronika města Tábora z let 1922-1967 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2023-01-07]. S. 421. Dostupné online.
- ↑ a b POUSTKA, Karel. Okresní archiv v Táboře - Průvodce po fondech a sbírkách [online]. V Táboře: Okresní národní výbor, 1958 [cit. 2023-01-07]. Kapitola Místní fondy | Město Tábor | Vývoj městské správy, s. 81. Dostupné online.
- ↑ Pracující lid usiluje o jednotu. Svobodné slovo. ČSNS, 13. 1. 1946, roč. 2., čís. 11, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Silou strany k vítězství demokracie. Svobodný směr. ČSNS, 16. 3. 1946, roč. 3., čís. 64, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Kronika města Tábora z let 1922-1967 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2023-01-07]. S. 394. Dostupné online.
- ↑ Kronika města Tábora z let 1922-1967 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2023-01-07]. S. 398. Dostupné online.
- ↑ Rooseveltovo náměstí v Táboře. Nový směr. ČSNS, 20. 5. 1946, roč. 2., čís. 47, s. 1.
