František Merta
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1929 – 1935
Stranická příslušnost
Členství	ČSNS
Narození	4. října 1872 Dubicko Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. března 1953 (ve věku 80 let) Brno Československo Československo
Alma mater	Československý státní koedukační ústav učitelský v Příboře
Profese	učitel, politik, redaktor, spisovatel, překladatel
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Merta (4. října 1872 Dubicko^[1] – 25. března 1953 Brno)^[2] byl moravský učitel, spisovatel, překladatel, meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu národně socialistickou.

Narodil se v rodině hostinského Petra Merty (1840–1929) a Josefy rozené Stenclové (1844–1879). Měl sestru Emilii Chlebníčkovou (1874–1950). Po smrti matky měl, z druhého manželství svého otce s Annou Lidrmanovou, 12 sourozenců (3 bratry a 9 sester), z nichž se dospělosti dožili tři: Filomena Fritscherová (1883-1954), Anna Buriánková (1884–1956)^[3] a Jan Merta (1891–1947). František Merta se oženil s Annou Žváčkovou (1879–1962), se kterou měl tři děti: Mojmíra (1899–1924), Oldřicha (1900–1946) a Jarmilu Kohoutkovou (1905–1992).

Absolvoval učitelský ústav v Příboru, působil v Zábřehu a Šumperku jako učitel a publicista. Byl členem Učitelské jednoty šumperko-zábřežské, Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě a Československé obce učitelské. Inicioval vznik Společenské knihtiskárny v Zábřehu. Publikoval studie v oboru pedagogiky, vydával revui Volná škola, redigoval časopis Komenský, Knihovnu Komenského, Knihovnu mravní výchovy a Osvětovou knihovnu. Používal pseudonymy Ilja Grevič, Z. A. Molxis, A. Melvart.^[4] Překládal odbornou literaturu z němčiny, francouzštiny, angličtiny, polštiny a ruštiny.^[5] Profesí byl učitelem, ředitelem školy a okresním školním inspektorem v Zábřehu^[6].

V parlamentních volbách v roce 1929 získal za Československou stranu národně socialistickou (ČSNS) senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1935.^[7]

• Na poli válečném – 1914–1918 [konfiskováno až na dva sonety]^[4]

• Spiritismus – Olomouc: Pozor, 1912
• Mravní výchova laická a metody mravního vyučování – Zábřeh: Knihovna mravní výchovy (KMV), 1920
• Mravní výchova ve školách francouzských – Zábřeh: vlastním nákladem, 1920
• Učebné osnovy občanské nauky a výchovy pro školy obecné a občanské – Zábřeh: KMV, 1924
• Základní metody občanské nauky a výchovy – Zábřeh: KMV, 1924
• Historismus v občanské výchově – 1928
• Nacionalismus a pokrokovost – Brno: 1930
• Úl: cvičebnice čtení pro žáky prvního postupného ročníku obecných škol – obrázky kreslil Antonín Krátký. Praha: Československá grafická Unie (ČGU), 1935
• James Watt: 1736–1819 – jazykově přehlédl Augustin Doležal. Praha: ČGU, 1936
• Příručka k "Úlu": teoretický a metodický průvodce ke cvičebnici elementárního čtení Úlu – s Hynkem Kohoutkem [zeť?]. Praha: ČGU, 1938

• Poměr vědy k umění a životu – Hugo Münsterberg. Praha: Josef Pelcl, 1903
• Suggesce – Félix Thomas. Zábřeh: Volná škola, 1906
• Úkol suggesce ve výchově – Félix Thomas. Zábřeh: Volná škola, 1907
• Církev a stát – L. N. Tolstoj. Zábřeh: Osvětová knihovna
• Věda a náboženství – dle francouzského spisu zpracoval a doklady ze slovanského bájesloví doplnil. Olomouc: Pozor, 1911^[4]
• Biologie dítěte slabomyslného – Jean Demoor; přeložili Ladislav Fediuk a František Merta. Zábřeh: Družstvo knihtiskárny, 1913
• Problém mravní výchovy ve škole – Friedrich Jodl. Zábřeh: Joža Malý, 1919
• Katechismus mravní výchovy – Jacques le Peyre. Zábřeh: 1920^[4]
• Škodlivost náboženské výchovy – Elen Key. Praha: Volné myšlenky československé, 1926

• Sborník na počest šedesátin Františka Merty – uspořádal Jiří Václav Klíma. Zábřeh: 1932

• František Merta v Národním shromáždění v roce 1930