Studoval na pražské Varhanické škole (1865–1867) a zároveň byl výpomocným houslistou, poté (1867–1870) členem orchestru Prozatímního divadla a současně zastupoval varhaníka v chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně, kapelníkem Švandovy divadelní společnosti (1870–1872), později ředitelem kůru a městským kapelníkem ve Dvoře Králové (1872–1874). Hruška byl již tehdy průkopníkem cecilské reformy chrámové hudby, jejíž vedoucí osobností byl Franz Xaver Witt. Jeho mše spolu s díly Františka Zdeňka Skuherského, Josefa Foerstra staršího, Giovanniho Pierluigiho da Palestriny i gregoriánskými mešními responsorii uváděl Hruška ve zdejším chrámu s 20-24členným sborem, pro jehož zkvalitnění zde po dva roky vedl pěveckou školu.[3]
Od podzimu 1874 působil Hruška do konce života v Mladé Boleslavi jako ředitel kůru, sbormistr "Zpěváckého spolku Boleslav", od roku 1875 jako vedoucí jeho pěvecké školy a průpravného dětského sboru[4] a od roku 1882 též jako učitel zpěvu na mladoboleslavském gymnáziu.[5]
Pěvecký sbor s Boleslav byl založen roku 1857 s názvem "Jungbunzlauer Männergesang Verein". Poprvé vystoupil 17. 8. 1857 při oslavě narozenin císaře Františka Josefa, první samostatný koncert se uskutečnil 18.11. 1857 s reprízou 21. 11. v Kosmonosích, načež 8. 12. 1857 sbor poprvé účinkoval při bohoslužbě provedením mše Josefa Krejčího za řízení operního pěvce Jana Ludvíka Lukese.[6] Další činnost sboru měla podobný charakter a pokračuje i v současnosti (2023), kdy těleso nese název "Smíšený pěvecký sbor Boleslav".[7] V roce 1869 bylo rozhodnuto, aby byl zřízen ženský sbor, který by spoluúčinkoval s Boleslavem, v té době ještě mužským sborem.[8] Dostal název Mlada, vedl ho člen Boleslava Václav Folprecht a roku 1878 se stal součástí Boleslava, který se tím stal sborem smíšeným. V květnu roku 1874 vypsala městská rada v Mladé Boleslavi konkurs na místo ředitele kůru v mladoboleslavských chrámech, který měl provést reformu chrámové hudby a v souvislosti s tím vést pěveckou školu. Vybrán byl František Hruška, který pak byl v tomto roce i v následujících letech vždy zvolen také "ředitelem" sboru Boleslav, který od svého založení působil jako civilní i chrámový mladoboleslavský sbor. Reforma, nazývaná cecilskou, směřovala k tomu, aby chrámová hudba vedla účastníky bohoslužeb k dokonalejšímu vnímání zhudebněných textů, které měly znít srozumitelně, buď bez nástrojového doprovodu neb o s doprovodem, vylučujícím tehdy i při chrámových produkcích oblíbené smyslově dráždivé efekty, typické v některých druzích světské hudby. Hruška se při uskutečňování cecilské reformy zpočátku setkával se zásadním neporozuměním značné části veřejnosti.[4] Během několika let ale nastudoval nový obsáhlý repertoár, v němž dominovaly mše a jiné chrámové skladby představitelů cecilského hnutí: jeho vedoucí osobnosti Franze Xavera Witta, Carla Greitha, Johanna Caspara Aiblingera, Františka Zdeňka Skuherského, Josefa Foerstra st. a jeho vlastní, dále v něm byla díla skladatelů jako Giovanni Pierluigi da Palestrina, Andrea Gabrieli, Hans Leo Hassler, Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart (Rekviem), Ferenc Liszt (oratorium Christus), Felix Mendelssohn-Bartholdy (Ave Maria) a další. Ve prospěch pořízení nových varhan se uskutečnily dva duchovní koncerty v městském divadle.[9][10]Jako chrámový sbor působil "Boleslav" v redukovaném obsazení. Dvořákovo oratorium Stabat mater bylo v letech 1882-84 provedeno třikrát v kostele v H. úpravě doprovodu pro varhany a dvakrát civilně s orchestrem.[11] Ve světském repertoáru byla i Smetanova Česká píseň, Fibichova Jarní romance, dále čtyři opery[12][13] včetně Smetanovy Prodané nevěsty (poprvé 29. 11. 1879)[14], ale i operety Jacquesa Offenbacha, Franze von Suppého[15] a od dnes zapomenutých českých autorů.[16] Orchestrální doprovod a provedení orchestrálních skladeb v civilním prostředí obstarával zprvu vojenský orchestr místního pluku, jehož nabízené účinkování v kostele H. odmítl,[11] později H. založil instrumentální odbor Boleslava, jehož členové kromě doprovázení sboru hráli i instrumentální skladby na koncertech mj. k poctě Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Karla Bendla za účasti oslavenců. Hruška sám účinkoval jako houslista a spolu se svým bratrem Josefem jako člen mužského pěveckého kvinteta Kytara. Občasné výlety sboru do okolních měst byly většinou spojeny s jeho s provedením některé mše v kostele a někdy též s odpoledním koncertem.[15] Sdružení pěveckých sborů, založené roku 1899, bylo nazváno "Hruškova pěvecká župa pojizerská".[17][15]
František Hruška napsal 13 mší, z nichž jsou nejvíc oceňovány Ecce Dominus veniet, Missa in honorem ss. Nominis Jesu, Missa Velehradiensis, Missa in honorem ss. Joannis Nepomucenus a Missa in honorem ss. Caroli Borromeus. Za mši Gaudeamus omnes, věnovanou litoměřickému biskupovi, od něj dostal zlatý prsten. Dále František Hruška napsal řadu motet, dvě Te Deum, několik nešpor aj.[18] Jeho chrámové skladby zaznívaly na domácích kůrech, ale pronikly i do zahraničí. Méně početné a významné jsou Hruškovy světské skladby, mezi nimiž převládají slavnostní a příležitostné sbory, předehry a hudby k činohrám.[5]
Hruškův starší bratr Josef byl výborným zpěvákem, dcera Františka Hrušky Marie Hrušková byla výbornou klavíristkou, syn Jaromír František Hruška (1880–1954) i vnuk Jaromír Ludvík Hruška (1910–1984) byli oba varhaníky, řediteli kůrů a skladateli.[5]
↑František Hruška [online]. NK ČR [cit. 2023-04-08]. Dostupné online.
↑NEUVEDENO, neuvedeno. Z diecése Kralovo-Hradecké: Ve Dvoře Králové.. Cecilie. 1884, roč. 1, čís. 11, s. 97–98.
↑ abHRUŠKA, František. Diecése Litoměřická: Z Ml. Boleslavi.. Cecilie. 1875, roč. II., čís. 2, s. 31.
↑ abcČeskoslovenský hudební slovník osob a institucí. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. 853 s. S. 498.
↑THÝM, Jan. Vzpomínky z 50leté činnosti zpěváckého spolku "Boleslav" v Mladé Boleslavi. 1. vyd. Mladá Boleslav: zpěvácký spolek "Boleslav", 1906. 148 s. S. 6–7.
↑THÝM, Jan. Vzpomínky z 50leté činnosti zpěváckého spolku "Boleslav" v Mladé Boleslavi. 1. vyd. Mladá Boleslav: zpěvácký spolek "Boleslav", 1906. 148 s. S. 29.
↑-K, neuvedeno. Z diecéze Litoměřické: Z Mladé Boleslavi. Cecilie. 1877, roč. IV., čís. 3, s. 22.
↑HRUŠKA, František. Diecése Litoměřická: Z Mladé Boleslavi.. Cecilie. 1878, roč. V., čís. 5, s. 38.
↑ abSYCHRA, Cyril. František Hruška. 1. vyd. Praha: Obec. jednota Cyril, 1913. 28 s. S. 7.
↑NEUVEDENO, neuedeno. Kniha památní zpěváckého spolku v Mladé Boleslavi (rukopis). Mladá Boleslav: zpěvácký spolek Boleslav, vedena od roku 1878. S. 84–89, 112–113.
↑THÝM, Jan. Vzpomínky z 50leté činnosti zpěváckého spolku "Boleslav" v Mladé Boleslavi. 1. vyd. Mladá Boleslav: zpěvácký spolek Boleslav, 1906. 148 s. S. 67.
↑THÝM, Jan. Vzpomínky z 50leté činnosti zpěváckého spolku "Boleslav" v Mladé Boleslavi. 1. vyd. Mladá Boleslav: zpěvácký spolek "Boleslav", 1906. 148 s. S. 36–37.
↑ abcVOMÁČKA, Luděk. František Hruška. Věstník Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských. 1899, roč. IV, čís. 5, s. 79–83.
↑THÝM, Jan. Vzpomínky z 50leté činnosti zpěváckého spolku "Boleslav" v Mladé Boleslavi. 1. vyd. Mladá Boleslav: zpěvácký spolek "Boleslav", 1906. 148 s. S. 132–140.