František Antonín Ernst pocházel ze severočeského Jiřetína. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze a poté se stal právníkem v rodném Jiřetíně. Později pracoval jako soukromý tajemník hraběte Salma.
Inspirován svým učitelem houslí, houslovým virtuosem Antoniem Lollim, se nakonec vydal na koncertní turné.[1]
V roce 1804 Ernst v článku v Allgemeine Musikalische Zeitung napsal, že po 20 letech snažení došel k závěru, že na nástrojích starých mistrů už není co vylepšovat, zvláště pokud jde o jejich tvar. Tuto esej napsal v reakci na různé pokusy o „vylepšení“ houslí. V roce 1800 například jakýsi John J. Hawkins požádal o patent na housle bez stran a bez hřbetu. Říká se, že pro tento experiment dokonce obětoval jedny stradivárky.
František Antonín Ernst se v roce 1785 stal učitelem Johanna Nikolause Artmanna poté, co v dědečkově dílně prokázal takovou zručnost, že bylo rozhodnuto dát ho vyučit u známého mistra. Tam se vypracoval na jednoho z nejlepších mistrů své doby.
Ernst byl koncertním mistrem dvorního orchestru v Gotha, kde se v roce 1778 stal nástupce Jiřího Antonína Bendy. Z jeho rozsáhlého díla je znám houslový koncert Es dur, který jej řadí mezi skladatele vysoké úrovně. Od Františka Antonína Ernsta zřejmě také pocházejí operní úpravy pro flétnu a kytaru vydané mohučským nakladatelstvím Schott.[2]
Působil také jako hudební teoretik. Napsal „učebnici pro všechny houslisty“, jejíž první část pojednává o stavbě houslí.
Constantin von Wurzbach: Ernst, Franz Anton (2. Artikel). In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 24. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1872, S. 405 (digitalizováno). (mit Geburtsjahr 1748).
