V letech 1801–1803 podnikl se svým žákem Ch. B. Kühnem studijní cestu po Itálii, přes rok pobývali v Římě, mj. v ateliérech Bertela Thorvaldsena a Antonia Canovy. Od roku 1805 pracoval opět v Drážďanech. 6. prosince roku 1815 byl na drážďanské akademii jmenován profesorem sochařství. S touto funkcí přicházely společenské zakázky na pomníky a náhrobky.
Byl dvakrát ženat, obě manželky přežil a vytesal jim náhrobky, stejně jako sám sobě. Hroby se dochovaly na Starém katolickém hřbitově ve drážďanské čtvrti Friedrichstadt.
Pettrich byl členem drážďanské zednářské lóže U zlatého jablka (Zum goldenen Apfel).
Kamenosochařem a pokračovatel v otcově tematickém repertoáru se stal syn z prvního manželství, Ferdinand Pettrich (1798-1872), který studoval sochařství rovněž u Bertela Thorvaldsena v Římě.
Dílo
Věnoval se převážně tvorbě kamenné monumentální plastiky, a to pomníkům a náhrobkům. Jeho práce jsou jednak v saských státních sbírkách v Drážďanech a v Pirně, a dále na hřbitovech v Drážďanech, v Čechách rozesety po hřbitovech severních a severozápadních Čech, na Děčínsku, Chomutovsku a Jablonecku nad Nisou.
Významné práce
Náhrobek sochaře Giovanniho Battisty Casanovy se sochou truchlící múzy, 1795, Starý katolický hřbitov, Drážďany-Friedrichstadt