V letech 1843–1851 studoval na gymnáziu v Kroměříži[3] a v Olomouci,[4] od roku 1851 studoval klasickou filologii v Olomouci a po zrušení olomoucké filosofické fakulty v letech 1852–1855 na Univerzitě Karlově v Praze. Krátce působil jako suplent na gymnáziu v České Lípě a od roku 1856 až do svého emeritování roku 1891 na gymnáziu v Jičíně. V letech 1871–1891 byl jeho ředitelem a gymnázium se po něm dnes také jmenuje.
František Lepař se zasloužil o propagaci a organizaci turistiky na Jičínsku. Na ustavující valné hromadě dne 3. dubna 1892 založil odbor Klubu českých turistů Jičín. Měl 29 členů a prvním předsedou byl zvolen právě František Lepař. V roce 1896 se ujal práce na vydání průvodce, který pod názvem Okolí Jičínska vyšel nákladem KČT v Praze. V roce 2016 byl uveden do Síně slávy české turistiky.
Nejvýznamnějším Lepařovým dílem jsou Homérovský slovník řecko-český (1886–1887) a Nehomérovský slovník řecko-český (1891–1892). Kromě toho vydal učebnici řečtiny, několik překladů z klasických jazyků (Bajky aisópovské 1881) a několik článků filologických a historických.[6]
Rodina
Syn Vladislav Lepař je autorem prvního průvodce Prachovské skály u Jičína (1893)
Bratr Jan Lepař (1827–1902) byl rovněž středoškolským pedagogem působícím v Praze.
↑„Lepař František, bratr před., klass. filolog (* 1. srp. 1831 v Lipňanech v okresu olomúckém). Nabyv prvního vzdělání ve farní škole tršické, konal v l. 1843–51 studia gymnasijní v Kroměříži a v Olomúci.“ (Ottův slovník naučný)
↑ Pocta Františku Lepařovi: Jeho hrobka byla zrekonstruována dle archivních materiálů: Jičín. m.mujicin.cz [online]. [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
