Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

František Kermer
Narození	1710 Žatec Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	12. března 1786 (ve věku 75–76 let) Hradec Králové Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání	architekt a stavitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

František Kermer, psán též Kerner, Kherner, Körner, křestní jméno Franz (1710^? Žatec – 12. března 1786 Hradec Králové^[1]) byl architekt a stavitel.^[2]

Narodil se asi roku 1710 v Žatci, kde se mohl seznámit s pracemi významného žateckého stavitele Josefa Antonína Gentsche (Jentsche). Později přišel do styku s dílem Kiliana Ignáce Dientzenhofera, které jeho tvorbu výrazně poznamenalo. Do Hradce Králové přišel snad ve 30 letech, ale bezpečně je tu doložen až roku 1743 už jako zkušený stavitel a starší cechu.

Od počátku své kariéry v Hradci byl Kermer aktivní nejprve osobní činností v cechu, později v letech přeměny Hradce v pevnost účastí v komisích pro stavby v Hradci i v Josefově, v nichž zastupoval městské zájmy v opozici proti nové vojenské vrchnosti. Spolu s městem bojoval o zachování starých práv – výrazně se to projevilo ve sporu o projekt kostela na Novém Hradci Králové. Město si jej náležitě vážilo a svěřilo mu stavby, jež se podařilo vyjmout z pravomoci vojáků a působnosti pevnostních inženýrů. Zevním výrazem této vážnosti byla Kermerova volba do městské rady v roce 1778, kterou však stavitel „s ohledem na svou živnost“ odmítl.

Předpokládá se, že měl podíl na přestavbě hradeckých domů na Velkém a Malém náměstí. Kromě Hradce Králové byla jeho tvorba soustředěna na Novobydžovsko a do okresů Ústí nad Orlicí a Rychnov nad Kněžnou.

V Hradci Králové se také dvakrát oženil. S první manželkou Kateřinou (datum sňatku není známo) měl dvě děti. Starší dcera Marie Terezie se narodila 2. května 1751 a mladší syn František Antonín Petr dne 26. června 1753.

Druhá svatba proběhla 19. ledna 1779 v chrámu sv. Ducha v Hradci Králové. Jeho druhá žena Terezie (roz. Gallová) se narodila kolem roku 1721 a byl to pro ni už třetí sňatek. Manželé společně bydleli na Malém náměstí v dnešním č.p. 116 (tehdy č. 217) a oba tam zemřeli.^[3] František v roce 1786^[1] a Terezie pět let po svém manželovi v roce 1791.^[3]

Syn zkráceně označovaný jako Antonín pokračoval v otcových šlépějích a vyučil se u něj stavitelem (výuční list vystaven 28. září 1778). V roce 1778 kopíroval plány vojenského špitálu a normální školy a tři roky později byl fortifikačním zednickým mistrem. Po svatbě s Annou Marií Huberovou se přestěhoval do domu č. 78, odkud pocházela. Do otcova domu se s rodinou přestěhoval po smrti své nevlastní matky. S manželkou měl tři dcery narozené v letech 1785, 1787 a 1792. Antonín zemřel dne 20. prosince 1811.^[3]

• kostel sv. Jakuba (Červený Kostelec, okres Náchod); 1744–1756^[4]

• kostel sv. Vavřince (Velký Uhřínov, okres Rychnov nad Kněžnou); 1752–55^[4]
• komplex hospodářských budov v Chlumci nad Cidlinou (okres Hradec Králové); 1760
• rektorát u semináře sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové
• kostel sv. Ondřeje (Třebechovice pod Orebem, okres Hradec Králové)^[4]
• kostel svatého Antonína Poustevníka (Hradec Králové); po 1766
• kostel sv. Petra a Pavla (Kněžice, okres Nymburk); 1769–79
• kostel sv. Jakuba (Metličany, Nový Bydžov, okres Hradec Králové); 1769–79 (patrně podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera)^[4]
• kostel sv. Mikuláše (Žíželeves, okres Hradec Králové); 1769–77
• kostel sv. Víta (Častolovice, okres Rychnov nad Kněžnou); 1770–75^[4]
• vjezdová brána u semináře sv. Jana Nepomuckého v Hradci Králové; 1776
• kostel sv. Kateřiny (České Meziříčí, okres Rychnov nad Kněžnou); 1748-52^[4]

• kostel sv. Klimenta (Dobřenice, okres Hradec Králové); 1740
• kostel sv. Jana Nepomuckého (Ohařice, okres Jičín); 1751–52
• kostel sv. Gotharda (Žehuň, okres Nymburk); 1753-62
• prodloužení lodi a stavba věže kostela sv. Kateřiny (Kunčice, okres Ústí nad Orlicí); 1761
• kostel sv. Matouše (Dolany, okres Jičín); 1765
• kostel sv. Isidora (Plotiště nad Labem, okres Hradec Králové); 1773
• kostel Proměnění Páně (Sudslava, okres Ústí nad Orlicí); 1770-72
• kostel Proměnění Páně (Chlum, okres Hradec Králové); 70. léta 18. stol.
• kostnice u katedrály sv. Ducha (Hradec Králové); 1777
• kostel sv. Jiří (Loučná Hora) (okres Hradec Králové); 1780
• kostel sv. Dionýsia (Chomutice, okres Jičín); 1780-82
• kostel sv. Martina (Zámrsk, okres Ústí nad Orlicí); 1780–82
• kostel sv. Bartoloměje Boharyně (okres Hradec Králové); 1783
• kostel Nanebevzetí P. Marie (Lukavice, okres Rychnov nad Kněžnou); 1783-84
• kostel sv. Jiří (Javornice, okres Rychnov nad Kněžnou); 1785-87

• oprava staré radnice v Hradci Králové; 1742
• přestavba zámku v Chvalkovicích (Chvalkovice, okres Náchod); 1753
• kostel sv. Stanislava (Smidary, okres Hradec Králové); 1753
• kostel sv. Apolináře (Chleby, okres Nymburk); 1755
• pozdně barokní úprava zámku v Chroustovicích (okres Chrudim)
• opravy, včetně nového zaklenutí jezuitského kostela Nanebevzetí P. Marie v Hradci Králové; 1762–65
• úprava interiéru zámku ve Smiřicích (okres Hradec Králové); 1762–66
• úprava poutního kostela P. Marie Bolestné na Homoli (okres Rychnov nad Kněžnou); kol. r. 1766
• oprava starého zámku a stavba kostela sv. Jiří v Kostelci nad Orlicí (okres Rychnov nad Kněžnou); 1768–78
• přístavba bývalého cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory; před 1769
• připisuje se mu oprava kostela sv. Vavřince v Opatovicích nad Labem (okres Hradec Králové); po 1769
• klenba v presbytáři a úprava kostela Zvěstování P. Marie v Ličně (okres Rychnov nad Kněžnou); 1774–80
• oprava kostela sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě (okres Ústí nad Orlicí); 1977
• úprava západního průčelí kostela sv. Kateřiny v Písečné (okres Ústí nad Orlicí); 1781–82
• přestavba staré radnice v Hradci Králové
• přestavba lodi kostela sv. Mikuláše v Týništi nad Orlicí (okres Rychnov nad Kněžnou)

• Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004, ISBN 80-200-0969-8
• POLÁKOVÁ,, Michaela. Architektonická tvorba Františka Kernera. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kermer na Wikimedia Commons
• František Kermer v informačním systému abART