První sloka

Lví silou vzletem sokolím ku předu kráčejme a drahé Vlasti v oběti své síly snášejme! A byť i cesta daleká ta Sokolíka neleká. Jen mužně statně ku předu vždyť drahá Vlast čeká!

Druhá sloka

Vlast, máti, až nás zavolá co věrné dítky své, tu mocná paže Sokola zlé škůdce v souboj zve. Tož, blahá bude naše slast za oběť svůj i život klást. To svaté heslo Sokola: "Za národ, drahou Vlast!" nebo: "Za národ, právo, Vlast!"

Třetí sloka

Jen, bratři, silou hrdinnou svou hajme Vlast i řeč. To chloubou buď nám jedinou a pro ni/ně spějme v seč. A potom teprv v spásný den nám vzejde krásný, zlatý sen. Pak sluncem jasným bude plát nám povždy volnost jen!

Kde vletořícné Brdské stráně - drahý domov náš - tu matce Vlasti ku obraně naše bdělá stráž. Paž silná, mužná česká plec a čela jak náš Plešivec ; a jak ten věnec našich hor, tak mocný je náš vzdor.

Na troskách našich slavných hradů bují nový květ, a z našich rolí, luhů, sadů, český skřivan vzlét. My máme píseň, český zpěv a v tepnách žhavou českou krev a hlavy skály, ocel páž - kraj český – věčně náš!

Náš Jungmann Bohem požehnaný z našich vyšel chat; my jazyk svůj na pokřik planý nedáme si rvát. Na věky českým kraj je náš, a my jsme jeho věrná stráž, a hotovi jsme dát se v seč - za naši svatou, českou řeč.

Byť na nás přišla potopa, hoj, bratří, v pevný sraz a celý svět-li zatopí, my postavme jí hráz!

Hráz ze svých těl a z lásky té, co hory přenáší, ne, nad zoufalstvím prapor náš se nikdy nevznáší.

My byli často orváni, jak v zimě sirý strom, však jaro přišlo vždycky zas a zas se ozval hrom!

Hrom, jímnž jsme kdysi vzbouřili Řím a půl Evropy, hej, kdo máš takou minulost, neboj se potopy!

Hoj, letí mraky Sokolů, hoj, mračna Sokolic, ej, vzhůru, drahý národe, k svobodě s námi vstříc!

Ej, vzhůru k metě vytčené, kdo chce, je vítězem! Poctiví, silní, doletí a zmetky pozři zem!