Franciszek Karpiński

Franciszek Karpiński
Narození4. října 1741
Hołoskowie
Úmrtí16. září 1825 (ve věku 83 let) nebo 4. září 1825 (ve věku 83 let)
Vaŭkavysk
Místo pohřbeníLyskava
Povoláníbásník, překladatel, dramatik, spisovatel a knihovník
Alma materjezuitská kolej v Ivano-Frankivsku
jezuitská kolej ve Lvově
Lvovská univerzita
Žánrsentimentalismus
Tématapoezie
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Karpiński, Franciszek. Pieśni nabożne. (1792)

Franciszek Karpiński (4. října 1741, Hołoskowie, Kolomyja, dnes na Ukrajině – 16. září 1825, Chorowszczyźnie, Wolkowysk, dnes v Bělorusku) byl polský básník, první a hlavní představitel polského preromantismu. Jeho dílo bylo silně ovlivněno francouzským spisovatelem Jeanem-Jacquesem Rousseauem.[1]

Život

Franciszek Karpiński pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny, vystudoval teologii na Lvovské jezuitské akademii a působil jako domácí učitel. Zastával funkci sekretáře u knížete Adama Kazimierze Czartoryského, z jehož sídla v Puławách se stalo významné kulturní středisko, ve kterém působili i další preromantičtí básníci Franciszek Dionizy Kniaźnin a Franciszek Zabłocki. Hospodařil na pronajatých statcích, roku 1800 se stal jedním ze prvních členů polské Královské společnosti přátel vědy. Roku 1818 koupil ves Chorowszczyźnie, kde strávil zbytek svého života.[2]

Franciszek Karpiński psal hlavně lyrické milostné básně, které se těšily značné popularitě (byl označován za básníka srdce). Do poezie vnesl svět prostého člověka s touhou po svobodě, rousseaovskou nechuť k městu a oslavu venkovského způsobu života. Rovněž se nechal inspirovat polskou lidovou písní. Jeho tvorba se stala vzorem pro polské romantiky, například pro Adama Mickiewicze.[1]

Dílo

Básně

  • Píseň sokalského žebráka (Pieśń dziada sokalskiego), první ohlas lidové poezie v polské literatuře,
  • Bóg się rodzi, moc truchleje, populární koleda,
  • Duma Lukierdy (1782), historická duma,
  • Návrat z Varšavy na ves (1784, Powrót z Warszawy na wieś),
  • Nábožné písně (1792, Pieśni nabożne), ze kterých je nejznámější Piseň jitřní (Pieśń poranna),
  • Stesk k jaru (1797, Tęskność na wiosnę), do češtiny přeložil Antonín Puchmajer,
  • Żale Sarmaty nad grobem Zygmunta Augusta (1801), elegie vyjadřující bolest nad ztrátou polské samostatnosti.

Divadelní hry

  • Laura a Filon (Laura i Filon), dramatická selanka,
  • Boleslav III (1790, Boleslaw III), tragédie
  • Daň (1790, Czyns), komedie,
  • Judita (1790, Judyta, królowa polska ), tragédie z polské historie,

Próza

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S.192-193
  2. ↑ KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1953. 591 s. cnb000508506. S. 191. 

Související články

Externí odkazy