Narodila se někdy v první čtvrtině roku 1810[p 1] v São João del-Rei jako nemanželská dcera otrokyně Izabel Marie. Její prarodiče z matčiny strany byli také otroci. Dne 26. dubna 1810 byla pokřtěna. Poté, co byla její matka roku 1820 osvobozena z otroctví se s ní a zbytkem rodiny rozhodla přestěhovat do Baependi. Její nevlastní bratr Theotonio Pereira do Armaral pocházel z jiného matčina nemanželského poměru.[4][5]
Roku 1820, několik měsíců po propuštění z otroctví její matka zemřela, načež se na její přání rozhodla zasvětit svůj život Bohu a pomáhat chudým a potřebným (panují však také názory, že její matka žila déle). Po smrti svého nevlastního bratra roku 1862 po něm zdědila rodinný majetek, který využila pro svou sociální práci mezi chudými a zahájení výstavby nové mariánské kaple.[6][7]
Pro svoje působení byla nazývána „Matkou chudých“. Sama žila skromně v dvoupokojové chatrči a celý život byla negramotná. Ve svém příbytku byla navštěvována lidmi, kterým dávala duchovní útěchu. Dne 8. července1888 sepsala závěť, ve které se rozhodla přenechat veškerý svůj majetek místní farnosti a napsala své přání, aby tento majetek zvláště věnovala na péči chudým.[4][8]
Její hrobka v kostele v Baependi
Zemřela dne 14. června 1895 v Baependi a 18. června téhož roku byla pohřbena. Její ostatky jsou uloženy v Baependi.[5][8]
