George Osborne, 8th Duke of Leeds[1], Sidney Godolphin Osborne[1], Charlotte Osborne[3], William Godolphin Osborne[3][1] a D'Arcy Osborne[3] (vnoučata)
Funkce
Lord Lieutenant of the East Riding of Yorkshire (1778–1780) Lord Lieutenant of the East Riding of Yorkshire (1782–1799) ministr zahraničních věcí Spojeného království (1783–1791) Leader of the House of Lords (1789–1790) poslanec 13. parlamentu Velké Británie … více na Wikidatech
Francis Godolphin Osborne, 5. vévoda z Leedsu (Francis Osborne, 5th Duke of Leeds, 5th Marquess of Carmarthen, 5th Earl of Danby, 5th Viscount Osborne and Latimer, 1st Baron Osborne of Kiveton) (29. ledna1751, Londýn, Anglie – 31. ledna1799, Londýn, Anglie) byl britský státník, diplomat a dvořan. Od mládí zastával řadu čestných funkcí, působil u dvora a později byl britským ministrem zahraničí (1783–1791). Dědicem titulu vévody se stal v roce 1789, poté získal Podvazkový řád.
Kariéra
Pocházel z významného šlechtického rodu Osbornů, byl druhorozeným synem dvořana 4. vévody z Leedsu, po matce Mary Godolphin (1714–1764), dceři 2. hraběte Godolphina, byl spoludědicem majetku jejího rodu. Dědicem titulů se stal po smrti předčasně zemřelého bratra Thomase (1747–1761). Studoval ve Westminsteru a Oxfordu, v letech 1774–1775 byl krátce členem Dolní sněmovny, v roce 1776 byl jako baron Osborne povolán do Sněmovny lordů, zároveň jako otcův dědic vystupoval pod jménem markýz z Carmarthenu, v politice patřil k toryům. Krátce byl královským komořím (1776–1777), v letech 1777–1780 byl nejvyšším komořím královny Charlotty, v letech 1778–1780 lordem-místodržitelem v hrabství York, od roku 1778 byl též členem Tajné rady. Kvůli opozici proti vládě lorda Northa byl v roce 1780 zbaven úřadů, po Northově pádu se stal znovu místodržitelem v hrabství York (1782–1799) a v roce 1782 byl vyslancem v Paříži. V Pittově vládě byl ministrem zahraničí (1783–1791), v letech 1784–1786 byl též členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie. Jako ministr zahraničí zaujal nepřátelský postoj proti nově vzniklým Spojeným státům americkým, což poškodilo britsko-americké vztahy. V letech 1789–1790 byl mluvčím toryů ve Sněmovně lordů. Vládu musel opustit v dubnu 1791 poté, co Pitt odmítl jeho protiruskou politiku. Mimoto byl guvernérem na souostroví Scilly (1785–1795; tento úřad byl součástí dědictví po rodu Godolphinů). Titul vévody zdědil po otci v roce 1789, o rok později získal Podvazkový řád.
V roce 1773 se oženil s Amelií Darcy (1754–1784), dcerou ministra zahraničí 4. hraběte z Holdernessu a dědičkou starobylých titulů Conyers a Darcy de Knayth. Součástí dědictví bylo také starobylé sídlo Hornby Castle (Yorkshire), kde vévoda z Leedsu soustředil bohaté umělecké sbírky. Rozvedli se v roce 1779 a podruhé se Francis oženil v roce 1788 s Catherine Anguish (1764–1837), která byla v letech 1830–1837 nejvyšší hofmistryní královny Adelaidy. Z prvního manželství pocházely tři děti, starší syn George Osborne (1775–1838) byl šestým vévodou z Leedsu, mladší syn Francis Osborne (1777–1850) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a na základě spříznění s vymřelým rodem Godolphinů získal titul barona Godolphina (1832) s členstvím ve Sněmovně lordů. Dcera Mary Henrietta (1776–1862) byla manželkou státníka 2. hraběte z Chichesteru.
