Fraatés II. (parthsky Frahát, řecky Φραάτης) byl parthský velkokrál z rodu Arsakovců panující v letech 139/138–128 př. n. l. Jeho otcem byl král Mithradatés I., jeden z největších parthských dobyvatelů, strýcem patrně Artabanos, Fraatův pozdější nástupce na trůně.
Vláda
V době převzetí vlády byl Fraatés ještě nezletilý,[1] takže se řízení státních záležitostí musela ujmout jeho matka Ri-'nu, známá z klínopisných textů. Kdy její regentství skončilo, není známo, na mincích je panovník většinou zobrazován jako dospělý mladý muž – Ri-'nu tedy, jak se zdá, nespravovala říši dlouho.
Nejdůležitější událostí Fraatovy vlády je válka se Seleukovcem Antiochem VII., která měla velmi dramatický průběh.[2] Antiochos nejprve obsadil Mezopotámii, nedávno dobytou Mithradatem I., a v roce 130/129 př. n. l. vpadl do Médie, čímž ohrozil moc Arsakovců v samých základech. Ale jeho přílišné požadavky při diplomatickém vyjednávání s Fraatem i násilnické chování syrských vojáků v Íránu způsobily, že celé velkolepě pojaté tažení skončilo porážkou[3] a seleukovská říše prakticky přestala jako mocenský faktor existovat. Od nynějška tvořila Mezopotámie integrální součást parthské říše.
Radost z vítězství nad tradičním protivníkem kalila králi jen situace na východě. Ve střední Asii vyvolalo etnikum známé z čínských pramenů pod názvem Jüe-č’ rozsáhlé kmenové přesuny, které měly za následek zvýšený tlak na parthské hranice. Již v letech 133–129 př. n. l. zanikla pod náporem kočovníků řecko-bakterská říše, slučující v sobě helénistické a íránské prvky, a nyní byla řada na Parthech. Fraatés II. stačil ještě dosadit jako nového místodržitele v Babylónu muže jménem Himéros, ale pak se ihned vypravil proti útočníkům, plenícím jeho území. Kdesi na východě – patrně v roce 128 př. n. l. – ho také stihla smrt.[4]
Poznámky
- ↑ SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. S. 27.
- ↑ Iustinus, 38, 10
- ↑ Antiochos VII. byl buď zabit, nebo spáchal sebevraždu. Viz EHLING, Kay. Untersuchungen zur Geschichte der späten Seleukiden (164–63 v. Chr.). Stuttgart: Franz Steiner Verlag, 2008. S. 204.
- ↑ Iustinus, 42, 1
Literatura
- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s.
- SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ix, 132 s. ISBN 3-534-07064-X. (německy)
Externí odkazy
