Fotometrické veličiny jsou fyzikální veličiny používané ve fotometrii. Kvantitativně popisují vizuální vjem světla, které je částí elektromagnetického záření viditelného lidským okem.

Přestože popisují subjektivní vnímání, jako fyzikální veličiny jsou definovány objektivně. Vztah k radiometrickým veličinám (charakteristikám elektromagnetického záření nezávislým na lidském vnímání) je dán normativní spektrální světelnou účinností, tedy průběhem světelné účinnosti monochromatického záření odpovídajícího normálnímu lidskému vidění. Její standardní hodnoty pro oko adaptované na světlo byly přijaty Mezinárodní komisí pro osvětlení (Commission Internationale de l’éclairage, CIE) v roce 1971 a schváleny Mezinárodním výborem pro míry a váhy (Comité international des poids et mesures, CIPM) v roce 1972.^[1]

V soustavě SI mají vlastní základní veličinu, a sice svítivost se základní jednotkou kandela, a tedy i specifický fyzikální rozměr.

Integrální veličiny popisují celkový účinek viditelného světla na celém rozsahu vlnové délky viditelného světla.

• světelný tok Φ, [Φ] = lm (=cd·sr)

• světlení H, [H] = lm·m⁻²

${\displaystyle H={\frac {\mathrm {d} \Phi }{\mathrm {d} S'}}}$

kde S’ je plocha, ze které světlo vychází

• osvětlení E, [E] = lx (=lm·m⁻²)

${\displaystyle E={\frac {\mathrm {d} \Phi }{\mathrm {d} S}}}$

kde S je osvětlená plocha

• svítivost I, [I] = cd

${\displaystyle I={\frac {\mathrm {d} \Phi }{\mathrm {d} \Omega }}}$

kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí, [Ω] = sr

pro kuželový osvětlený prostor platí

Ω = 2π(1-cosβ), kde β je poloviční vrcholový úhel kužele, do kterého zdroj svítí

• jas L, [L] = cd·m⁻²

${\displaystyle L={\frac {\mathrm {d} ^{2}\Phi }{\mathrm {d} \Omega \mathrm {d} S'}}={\frac {\mathrm {d} I}{\mathrm {d} S'}}}$

Spektrální veličny popisují účinek viditelného světla na určité vlnové délce λ.

• spektrální světelný tok Φ_λ, [Φ_λ] = lm·m⁻¹

${\displaystyle \Phi _{\lambda }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} \lambda }}}$

• spektrální světlení H_λ, [H_λ] = lm·m⁻³

${\displaystyle H_{\lambda }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} S'}}}$

kde S’ je plocha, ze které světlo vychází

• spektrální osvětlení E_λ, [E_λ] = lm·m⁻³

${\displaystyle E_{\lambda }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} S}}}$

kde S je osvětlená plocha

• spektrální svítivost I_λ, [I_λ] = lm·m⁻¹·sr⁻¹

${\displaystyle I_{\lambda }={\frac {\mathrm {d} \Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} \Omega }}}$

kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí

• spektrální jas L_λ, [L_λ] = cd·m⁻³

${\displaystyle L_{\lambda }={\frac {\mathrm {d} ^{2}\Phi _{\lambda }}{\mathrm {d} \Omega \mathrm {d} S}}={\frac {\mathrm {d} I_{\lambda }}{\mathrm {d} S'}}}$

• Mezinárodní úřad pro míry a váhy, 2019: Principles governing photometry, 2. vydání (PDF). Zpráva, která uvádí přesné vzájemné vztahy radiometrických a fotometrických veličin pro fotopické, skotopické i mezopické vidění i vztah k základním kolorimetrickým veličinám, doplňující aktuální Příručku SI (anglicky)