I když lze fluoren získat z uhelného dehtu, tak může být také vytvořen dehydrogenacídifenylmethanu.[2] Rovněž jej lze připravit redukcí fluorenonu pomocí zinku.[3] Molekula fluorenu je téměř rovinná,[4] ovšem každý ze dvou benzenových kruhů je koplanární vzhledem k uhlíku 9 na prostředním cyklu.[5]
Kyselost
Uhlík na pozici 9 (C9) je slabě kyselý (pKa v dimethylsulfoxidu je 22,6[6]Deprotonací na tomto uhlíku vzniká fluorenylový anion C13H9−, který je aromatický a má výrazné oranžové zabarvení. Tento anion je nukleofilní a většina elektrofilů s ním reaguje tak, že se připojí na pozici 9. Při přečišťování fluorenu se využívá jeho kyselost a nízká rozpustnost sodíkového derivátu v uhlovodíkových rozpouštědlech.
Z C9 mohou být odtrženy oba protony; například lze získat 9,9-fluorenyldidraslík reakcí fluorenu s kovovým draslíkem ve vroucím dioxanu.[7]
Použití fluorenu jako ligandu
Fluoren a jeho deriváty mohou být deprotonovány za vzniku ligandů podobným cyklopentadienidům.
Použití
Fluoren je prekurzorem dalších fluorenových sloučenin a samotný nemá mnoho využití. Fluoren-9-karboxylová kyselina je výchozí látkou při výrobě některých léčiv. Oxidací fluorenu vzniká fluorenon, který je následně nitrován za vzniku řady užitečných derivátů. Fluorenylmethyloxykarbonylchlorid se používá k zavedení 9-fluorenylmethyl-karbamátové skupiny do aminů při syntéze peptidů.[2]
Existuje několik fluorenových barviv, většina se jich vyrábí kondenzací aktivní methylenové skupiny s karbonylovými sloučeninami. K prekurzorům těchto barviv patří 2-aminofluoren, 3,6-bis(dimethylamino)fluoren a 2,7-dijodfluoren.[9]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fluorene na anglické Wikipedii.
↑ abKarl Griesbaum, Arno Behr, Dieter Biedenkapp, Heinz-Werner Voges, Dorothea Garbe, Christian Paetz, Gerd Collin, Dieter Mayer, Hartmut Höke „Hydrocarbons“ in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2002 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a13_227Je zde použita šablona {{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Fittig, Rud. (1873), „Ueber einen neuen Kohlenwasserstoff aus dem Diphenylenketon“ Ber. Dtsch. Chem. Ges. volume 6, p. 187.DOI:10.1002/cber.18730060169Je zde použita šablona {{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑D. M. Burns, John Iball (1954), Molecular Structure of Fluorene Nature volume 173, p. 635. DOI:10.1038/173635a0Je zde použita šablona {{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑R. E. Gerkin, A. P. Lundstedt and W. J. Reppart (1984) Structure of fluorene, C13H10, at 159 K Acta Crystallographica, volume C40, pp. 1892–1894 DOI:10.1107/S0108270184009963Je zde použita šablona {{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑F. G. Bordwell. Equilibrium acidities in dimethyl sulfoxide solution. Accounts of Chemical Research. 1988, s. 456–463. (anglicky)
↑G. W. Scherf; R. K. Brown. Potassium Derivatives of Fluorene as Intermediates in the Preparation of C9-substituted Fluorenes. I. The Preparation of 9-fluorenyl Potassium and the Infrared Spectra of Fluorene and Some C9-substituted Fluorenes. Canadian Journal of Chemistry. 1960, s. 697. (anglicky)
↑J. A. Ewen; R. L. Jones; A. Razavi; J.D. Ferrara. Syndiospecific Propylene Polymerizations with Group IVB Metallocenes. Journal of the American Chemical Society. 1988, s. 6255–6256. (anglicky)
↑I. V. Kurdyukova; A. A. Ishchenko. Organic dyes based on fluorene and its derivatives. Russian Chemical Reviews. 2012, s. 258–290. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluoren na Wikimedia Commons