Fernão Pires de Andrade

Fernao Perez de Andrade
Narození15. století
Andrade, Pontedeume
Úmrtí1552
Ternate
Povoláníobjevitel a diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Souostroví Rjúkjú, které měl Andrade za úkol objevit

Fernão Peres de Andrade, též Fernão Pires de Andrade (15. století – 1552) byl portugalský mořeplavec, obchodník a diplomat, objevitel souostroví Maledivy[1] ve službě Afonsa de Albuquerque, guvernéra Portugalské Indie.

Plavby

Sloužil nejprve v Indii. Roku 1511 velel jedné z lodí ve výpravě Afonsa de Albuquerque z Kóčinu do Malakky a účastnil se dobytí malackého sultanátu. Cestou podle portugalského historika João de Barrosa (1496–1570) se na cestě mezi Cejlonem a Sumatrou v bouři potopila loď Simão Martinha, přičemž Fernão Pires zachránil její posádku.[2] V roce 1512 byl vyslán na Maledivy, kterých dosáhl jako první z Portugalců.[pozn. 1]

V dubnu 1515 vyplul (společně s novým guvernérem Lopo Soaresem de Albergaria) z Lisabonu do Asie, když mu portugalský král Manuel I. uložil navázání diplomatických a obchodních styků s mingskou Čínou[5] a nalezení souostroví Rjúkjú, o jehož bohatství pocházejícím z obchodu se Portugalci dozvěděli v Malakce.[6] Do Číny se před Fernãem Piresem dostali už Jorge Alvares (roku 1514) a Rafael Perestrello (v letech 1515–16).[5] V Indii přibral Tomé Pirese, vybraného místními portugalskými hodnostáři a kapitány za prvního vyslance v Číně, a pokračoval dále.[7] Do Kantonu připlul s osmi loděmi v srpnu 1517.[pozn. 2] Přes zpočátku chladný postoj mingských úřadů (ovlivněný portugalským dobytím Malakky, loajálního mingského vazala, o několik let dříve) navázal korektní vztahy[5] a vyslal jednu loď pod velením Jorge Mascarenhy na ostrovy Rjúkjú.[9] Zájem Portugalců o ostrovy ještě zesílil po setkání s rjúkjúskou lodí, která připlula do Kantonu s nákladem japonského zlata, Portugalci se totiž mylně domnívali, že zlato pochází z Rjúkjú.[10] Mascarenhas doplul do fuťienských přístavů Čang-čou,[9] a Čchüan-čou, v němž se rozhodl přezimovat,[6] načež ho Andrade povolal zpět.[9] V září 1518 Andrade odplouval zpět do Malakky pln příznivých vyhlídek.[5] Do Lisabonu dorazil v lednu 1520.[11]

Vyslanec Tomé Pires se s dopisem krále Manuela I. pro čínského císaře zdržoval v Kantonu do začátku roku 1520, kdy se konečně mohl vydat na cestu ke dvoru. Nepodařilo se mu však dosáhnout audience u císaře Čeng-teho ani v létě 1420 v Nankingu, kde tehdy císař pobýval, ani později v Pekingu. Po smrti Čeng-teho v dubnu 1421 nová vláda odmítla Portugalce přijmout a poslala je zpět do Kantonu.[5] Mezitím Fernãův bratr Simão de Andrade svým násilnickým chováním a nakupováním dětí, včetně unesených potomků majetných rodin, vzbudil v Číňanech nevoli. Navíc se rozšířily fámy, že Portugalci jsou kanibalové a ony děti pojídají (prodali je do otroctví, některé byly později objeveny v indickém Díu). Portugalské nerespektování mingských úřadů vyústilo v ozbrojené srážky a vypuzení Portugalců z Číny.[5]

Ve 30. a 40. letech se Portugalci účastnili ilegálního obchodu mezi Čínou a Japonskem v jihovýchodní Asií. Vztahy se normalizovaly až v letech 1550–1557, kdy Portugalsko získalo nadvládu nad Macaem.[12]

Fernão Peres se ve 30. a 40. letech plavil mezi Portugalskem a Indií. Roku 1552[13][14] zemřel.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ O Maledivy měli Portugalci velký zájem, byly totiž hlavním zdrojem ulit kauri, používaných jako platidlo v Africe, Indii, Indonésii a částech Číny;[3] a také přes ně vedla námořní trasa z východu (Bengálska, Pegu, Siamu) do Mekky. Patrně je uviděla už výprava Lorenza d’Almeidy, která k nim vyplula z Kóčinu a dostala se na Cejlon.[4]
  2. ↑ První pokus o připlutí do Číny roku 1516 se mu nevydařil: v srpnu 1516 opustil se čtyřmi loděmi Malakku, ale u břehů Vietnamu ho zastihlo špatné počasí a vrátil se. Poté na jaře 1517 zajel do Pasaie pro pepř a v červnu 1517 opět vyrazil do Číny.[8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fernão Pires de Andrade na anglické Wikipedii.

  1. ↑ HRBEK, Ivan. ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. Praha: Panorama, 1979. 285 s. S. 17. 
  2. ↑ DION, Mark. Sumatra through Portuguese Eyes: Excerpts from João de Barros' 'Decadas da Asia',". Indonesia. 1970, roč. 9, s. 128–162, na s. 135. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ HOGENDORN, Jan; JOHNSON, Marion. The Shell Money of the Slave Trade. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0521541107, ISBN 9780521541107. S. 28. (anglicky) 
  4. ↑ BELL, Harry Charles Purvis. The Máldive Islands: An Account of the Physical Features, Climate, History, Inhabitants, Productions, and Trade. ilustrované vydání, dotisk. vyd. New delhi: Asian Educational Services, 2004. ISBN 8120612221, ISBN 9788120612228. S. 26. (anglicky) První vydání 1883. 
  5. ↑ a b c d e f WILLS, John E. Relations with maritime Europeans, 1514—1662. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Wills]. ISBN 0521243335. S. 333–375, na s. 337–339. (anglicky)
  6. ↑ a b DIFFIE, Bailey Wallys; WINIUS, George Davison. Foundations of the Portuguese Empire, 1415-1580. Minneapolis: University of Minnesota Press, 1977. 588 s. (Europe and the World in the Age of Expansion; sv. 1). Dostupné online. ISBN 0816607826, ISBN 9780816607822. S. 393–394. (anglicky) 
  7. ↑ PIRES, Tomé; RODRIGUES, Francisco. The Suma Oriental of Tome Pires: The Suma oriental of Tome Pires, books 1-5. Příprava vydání Armando Cortesão. New Delhi: Asian Educational Services, 1990. ISBN 8120605357, ISBN 9788120605350. S. xxvii. (anglicky) Úvod Armando Cortesãa. 
  8. ↑ Cortesão, s. xxix–xxx.
  9. ↑ a b c Cortesão, s. xxxiv.
  10. ↑ KOBATA, A. The Production and Uses of Gold and Silver in 16 and 17 Century Japan. The Economic History Review, New Series. 1965, roč. 18, čís. 2, s. 245–266, na s. 251. (anglicky) 
  11. ↑ Cortesão, s. xxxv.
  12. ↑ Willis, s. 341–343.
  13. ↑ Library of Congress. Andrade, Fernão Peres de, -1552 [online]. Washington, DC: Library of Congress, 1993-10-26, rev. 2013-03-13 [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ OCLC. WorldCat Identities: Andrade, Fernão Peres de -1552 [online]. Dublin, Ohio: OCLC Online Computer Library Center [cit. 2014-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • WILLS, John E. Relations with maritime Europeans, 1514—1662. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0521243335. S. 333–375, na s. 337–339. (anglicky)
Portugalští mořeplavci a cestovatelé
Afonso de Albuquerque • Jean Alphonse • Fernão Pires de Andrade • António de Abreu • Afonso Gonçalves Baldaia • Gaspar Boccaro • Goncalvo Velho Cabral • Pedro Álvares Cabral • Juan Rodriguez Cabrillo • Alviso Cadamosto • Diogo Cão • Hermenegildo Cardos de Brito Capelo • João de Castro • Gaspar Corte-Real • João Vaz Corte-Real • Pedro da Covilhã • Tristão da Cunha • Bartolomeu Dias • Dinis Dias • Diogo Dias • Pêro Dias • Gil Eanes • Pêro Escobar • Antonio Fernandes • Dinis Fernandes • Vasco da Gama • Diogo Gomes • Estêvão Gomes • Antão Gonçalves • Jindřich Mořeplavec • Lançarote de Freitas • Manuel Felix Lima • Fernão de Magalhães • Pedro Mascarenhas • Jorge de Meneses • Antão de Miranda • João da Nova • Bartolomeu Perestrelo • Pedro Fernandes de Queirós • Diogo Rodrigues • João de Santarém • Ruy de Sequeira • Alexandre de Serpa Pinto • Fernão Mendes Pinto • Francisco Serrão • Antão Francisco Silva Porto • Pedro de Sintra • Juan Diaz de Solís • Gabriel Soares de Souza • Fernão Suares • Pedro Teixeira • Tristão Vaz Teixeira • Luis Váez de Torres • Nuňo Tristão • João Gonçalves Zarco
 Magellanova Victoria