Fara u kostela svatého Fabiána a Šebestiána v Liboci je areál staveb s čelným barokním patrovým farním domem, nyní sídlem konventu, na vyvýšené terase vedle kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Praze 6 Liboci, na nároží ulic Libocké a pěší cesty do Ruzyně. Od roku 1958 je farní budova s kostelem a bývalou školou chráněna jako nemovitá kulturní památka.[1]
Historie
Areál fary od západu
Existence fary je písemně doložena v soupisu [pražské arcidiecéze z roku 1352 jako plebánie, archeologickými nálezy ji lze posunout nejpozději do 13. století[2] nebyla ovšem samostatná, podací právo náleželo Břevnovskému klášteru. V rámci pražské arcidiecéze patřila k chudým farám, například roku 1368 odváděla jen 12 grošů papežského desátku,[3]. Roku 1396 byla fara s papežským povolením přivtělena přímo klášteru a farníci byli od daní osvobozeni s povinností robotovat pro klášter: stahovali dříví (klády) plavené po Vltavě a rovnali je do hromad na klášterním městišti na Újezdě.[4]
Poslední opravy farního areálu provedli v letech 1996–1999 bratři karmelitáni, kteří přišli na pozvání pražského arcibiskupa a kardinála Miloslava Vlka[5].
Popis
Areál fary tvoří čtyři stavby a zahrada. Je situován na vyvýšené terase v centru obce Liboc vedle kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Praze 6 Liboci, mezi Libockou ulicí a neoznačenou pěší ZV stezkou do Ruzyně, v terénu svažujícím se k rybníku Terezka. Je ohrazen kamennou a zčásti cihelnou ohradní zdí se dvěma branami. V zahradě jsou vzrostlé stromy a stojí tam mariánský sloup se sochou.
fara – barokní jednopatrový dům s mansardovou střechou, fasádu členěnou plochými lisénami a původní barokní vchod, osvětlený okulem, tesaným v pískovcovém ostění. Byl postaven na počátku 18. století na starších základech se sklepy; má dvorní přístavbu do půdorysu písmene L. Od roku 1996 je sídlem konventu bratří bosých karmelitánů, kteří administrují faru.
bývalá škola – v 90. letech 20. století adaptovaná na farní centrum Malejov.
bývalá zvonice a bývalá márnice – spojené přízemní domky na půdorysu L, slouží jako klubovna skautů skupiny Bílý kos Praha
sloup se sochou Panny Marie Svatohorské v zahradě: je to kopie vydusaná z umělého kamene, kterou si dal zhotovit jeden farník a po smrti ji odkázal faře[6]
Farní správci (výběr)
Vchod barokní budovy
Vavřinec (1352–1355) – první zdejší jménem známý farář[7]
Protiva (1375–1380)– zanechal misál a viaticus
Kříž – kaplan u bl. Vintíře v Břevnovském klášteře
František Lampa (1824–1844) – vikář, arcibiskupský konsistorní rada, stavebník nového libockého kostela, benedikovaného 20. října 1844; od r. 1851 sídelní kanovník královéhradecký
Karel Ullick (1852–1871) – dobrodinec, mj. finančně podpořil dostavbu katedrály sv. Víta a školní knihovnu v Řepích
HANSL, František: Smíchovsko a Zbraslavsko, Praha 1899, s. 41–47.
HOLUB, Bonifác Jan: Odkryté poklady : paměti děje- a místopisné vikariatního obvodu Libockého v okresu Smíchovském. Praha : Rohlíček a Sievers, 1893, s. 41–46.
PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. Dostupné online. Kapitola Kostel sv. Fabiána a Šebestiána, s. 45-46.
TOMEK, Václav Vladivoj: Dějepis města Prahy. Praha 1893, díly II., III., V.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fara v Liboci na Wikimedia Commons
