Fara u sv. Petra v Praze

Fara u sv. Petra v Praze
Fara u sv. Petra v Praze v Biskupské ulici
Fara u sv. Petra v Praze v Biskupské ulici
Účel stavby

fara

Základní informace
Slohneorenesance
Architektibudova stavitel Konstantin Mráček, fasáda Antonín Wiehl návrh sgrafit Celda Klouček
Výstavba1893
Současný majitelŘímskokatolický farní úřad u kostela svatého Petra
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
UliceBiskupská
Souřadnice50°5′27,28″ s. š., 14°26′1,48″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky39835/1-1186 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fara u sv. Petra v Praze je novorenesanční dům čp. 1137 (v době stavby 1137b) na Novém Městě v Praze 1 v Biskupské ulici 13 a náleží ke kostelu svatého Petra na Poříčí.[1] Fara byla postavena podle projektu stavebního úřadu, který vypracoval stavitel Konstantin Mráček, fasádu pak navrhl významný český architekt 19. století Antonín Wiehl. Autorem návrhů sgrafit na fasádě je Celda Klouček a podle jeho návrhu je provedl Láďa Novák.[2][3] Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[4]

Popis domu

Antonín Wiehl – architekt a stavitel

Řadový dvoupatrový novorenesanční dům s pěti osami je situovaný uprostřed domovního bloku s průčelím do Biskupské ulice. V prvním patře balkon nad vchodovými dveřmi v centrální ose domu. Fasáda domu je ukončená lunetovou římsou, jejíž lunety jsou zdobeny sgrafity. Atika i římsa jsou jasně odvozeny od Schwarzenberského paláce.[5] Na fasádě průčelí je režné zdivo, sgrafitovaná omítka a prvky architektury z pískovce. V prvním patře zdobí režné zdivo medailon s letopočtem 1894. V přízemí jsou jako ozdobný prvek použity štíty se znakem Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou a znak Nového Města. Znak křižovníků připomíná, že "Nyní jest farářem farářem po Fr. Štolovském Josef Christ, kněz řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Novou faru v ulici Biskup. ul. č. 13 vystavěl arch. Ant. Wiehl; průčelí má výzdobu od C. Kloučka."[1] V návrhu pouze vymezil plochu pro sgrafita a ozdobné prvky a jejich návrh zpracoval a sochař Celda Klouček, se kterým Wiehl v téže době spolupracoval na výzdobě Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici[6][7] Fasáda je členěna sgrafity v rozvilinovém vlysu pod 1. patrem. V sedmi lunetách jsou sgrafita s českými zemskými patrony. V lunetové římse jsou také značky autora sgrafit a Ládi Nováka, který je na fasádě provedl. Nad lunetovou římskou jsou ornamentální sgrafita proložená hesly VÍRA, NADĚJE, LÁSKA. Střechu zdobí tři malé štíty.[2]

Fara v Biskupské ulici v kontextu Wiehlovy neorenesance

Celda Klouček (1855–1935) autor návrhu sgrafit

Antonín Wiehl architektonický návrh fasády fary zpracoval jako jeden ze svých posledních návrhů a využil zkušenost z návrhů 9 činžovních domů a dalších veřejných staveb.[8]Fasády staveb navržené Antonínem Wiehlem byly od 70. let přijímány veřejností i odborníky příznivě jako nový prvek ve výzdobě domů a atmosféře ulic.[9]Wiehl na výzdobě domů, které navrhoval postupně precizoval svoje pojetí české novorenesance.[10][11]Podobnou lunetovou římsu jako u fary v Biskupské ulici navrhl Wiehl poprvé u domu čp. 1035/17 Karolíny Světlé v roce 1877, kdy se až v průběhu stavby inspiroval Schwarzenberským palácem v Praze a jeho rekonstrukcí (1871) navrženou Josefem Schulzem. Ze spisu stavby plyne, že původní návrh byl magistrátem schválen 28. 8. 1876 a 14. 5. 1877 byl schválen dodatek se změnou" ...dům obdrží jiné průčelí s hlavní římsou mimoobyčejně konstruovanou, na traversy na cement klenutou...".[12][11]Fara v Biskupské ulici patří do Wiehlova směru výzdoby fasád tvořeného kombinaci režného zdiva, sgrafit a lunetové římsy (nebo renesančních několikastupňových štítů).[2] Jeho kolega architekt Jan Koula Wiehlovo úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" ve "...Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim po prvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci"; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží..." [13] O uplatnění sgrafit referoval Jan Koula v článku "Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera"[14][15][16]

Dům v současnosti

Pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii Prahy a její architektury je dům zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[17] Budovu od jejího vzniku[1] stále využívá Římskokatolický farní úřad u kostela svatého Petra.[18]

Galerie Fary v Biskupské ulici 1137/15

  • Fara Biskupská 13
    Fara Biskupská 13
  • Fara Biskupská 13 – detail zdiva 1. patra a lunet
    Fara Biskupská 13 – detail zdiva 1. patra a lunet
  • Schwarzenberský palác – detail lunet, které Wiehla inspirovaly u domu v ulici Karolíny Světlé 1035/17
    Schwarzenberský palác – detail lunet, které Wiehla inspirovaly u domu v ulici Karolíny Světlé 1035/17

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c RUTH, František; KÖRBER, Pavel. Kronika královské Prahy a obcí sousedních.Karlova třída - U Půjčovny. 1. vyd. Praha: Körber, 1904 (1904 tisk). 473-898, 12 příl. : ilustr. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 836. Nezkrácené určení roku vydání: [1904], Díl 2, sv. 3-4, chybí s. 583-586, 787-788.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  2. ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. 1. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  3. ↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  4. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-07]. Identifikátor záznamu 151871 : fara. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  5. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 14. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  6. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. 1. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22–23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  7. ↑ Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. 1. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 1–17.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  8. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. 1. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21–27. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  9. ↑ TYRŠOVÁ, Renáta. Z pouličního života pražského na domě svatováclavské záložny v Poštovské ul.. Světozor. Roč. XX, čís. 1866, s. 1866. 
  10. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. 1. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 10–15. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  11. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 28–29. Dostupné online.
  12. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. 1. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21, 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  13. ↑ KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla". Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  14. ↑ KOULA, Jan. Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera. in: , , , s... Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2–4. 
  15. ↑ KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzeberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2–3. 
  16. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. 1. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  17. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 39835/1-1186 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ Římskokatolický farní úřad u kostela svatého Petra Biskupská, 1137/13 [online]. Praha: Římskokatolický farní úřad u kostela svatého Petra Biskupská, 1137/13 [cit. 2015-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. 

Literatura

  • BAŤKOVÁ, Růžena, a kol. Umělecké památky Prahy - Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Redakce PhDr. Pavla Landová. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1998. 4 svazky (840 s.). ISBN 80-200-0627-3. Kapitola Nové Město (II.), s. 153–159. 
  • Bitnar V.: Průvodce Prahou Svatováclavskou. Svatováclavský výbor. Praha 1928.
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. 1. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. Dostupné online. - kapitola Hlavní farní chrám sv. Petra na Poříčí, s. 29–39. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • Kulač J., Opatrný T.: Kostel sv. Petra na Poříčí v Praze. Praha 1940.
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. 1. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné online. S. 1–17. 
  • POCHE, Emanuel; ET AL. Umělecké památky Čech. Sv. 3.. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. S. 336. 
  • RUTH, František; KÖRBER, Pavel. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. Karlova třída - U Půjčovny. 1. vyd. Praha: Körber, 1904 (1904 tisk). 473-898, 12 příl. : ilustr. s. Dostupné online. S. 836. Nezkrácené určení roku vydání: [1904], Díl 2, sv. 3-4, chybí s. 583-586, 787-788. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. 1. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články

Externí odkazy