V roce 1978 podepsala argentinská společnost Fábrica Militar de Aviones (FMA) s německou Dornier Flugzeugwerke smlouvu o spolupráci na vývoji letounu, který by nahradil argentinským letectvem provozované cvičné letouny Morane-Saulnier MS.760 Paris. V následujícím roce začal vývoj letounu vycházejícícho z evropského typu Dassault/Dornier Alpha Jet. IA-63 však byl menší a pouze jednomotorový.[1]
Celkem byly postaveny tři prototypy IA-63. První let prototypu Pampa EX-01 se uskutečnil v říjnu 1984. Letouny byly do služby přijaty v dubnu 1988. Ve stejné době byly letectvu dodány první tři sériové stroje.[1] Argentinské letectvo roku 1985 objednalo 65 letounů IA-63. Sama společnost FMA předpokládala stavbu až 300 letounů, z toho 200 na export. Zahraniční zakázku se však pro letoun získat nepodařilo.[2] Výrobu letounu komplikovala špatná ekonomická situace Argentiny. Do převzetí FMA americkým koncernem Lockheed Martin v července 1995 bylo vyrobeno 18 kusů IA-63.[1] Pampa se však stala hlavním cvičným letounem argentinského letectva.[2]
V polovině 90. let byly letouny modernizovány na verzi Pampa II. Především získaly moderní avioniku srovnatelnou s bojovými letouny A-4AR Fightinghawk.[3]
V 90. letech byla FMA vybrána americkým koncernem LTV jako partner pro účast v soutěži modernizaci USAF Joint Primary Aircraft Training System (JPATS). Nabídnuta byla modifikovaná verze letounu označená Vought Pampa 2000.[2] V soutěži však zvítězil turbovrtulový letoun Beechcraft T-6 Texan II.[1]
Roku 2000 LMA získala zakázku argentinské vlády na 24 lehkých bojových letounů AT-63 s vylepšeným pohonem a modernizovanou avionikou (včetně tzv. digitálního kokpitu). Polovina měla vzniknout přestavbou existujících IA-63 a zbylé měly být nově vyrobeny.[1] Levný lehký bojový letoun byl usilovně, leč neúspěšně nabízen dalším potenciálním zájemcům.[4] Prototyp verze AT-63 poprvé vzlétl v červnu 2005.[1] V letech 2006-2007 bylo postaveno šest nových letounů.[3]
Roku 2013 argentinská vláda oznámila plán na zakoupení 22 letounů modernizované verze Pampa III a 22 lehkých bojových Pampa GT. Pampa III je vybavena tzv. skleněným kokpitem a novým motorem Honeywell TFE731-40-2N. Prototyp byl zalétán v září 2015, sériová výroba ale byla odkládána kvůli nedostatku financí. Dne 23. února 2018 byla objednána výroba prvních tří kusů Pampa III.[3] Tyto letoun byly dodány do konce roku 2018. V březnu 2019 byla objednána druhá tříkusová série letounů Pampa III. Letouny byly dodány do března 2020.[5]
Konstrukce
IA-63 Pampa v roce 1991
Jedná se o celokovový dvoumístný jednomotorový proudový hornoplošník s příďovým podvozkem. Jeho křídlo má superkritický profil.[6] Dvojčlenná posádky (pilot, instruktor) sedí v přetlakové kabině s tandemovým uspořádáním na dvojici vystřelovacích sedaček UPC S-III-S3IA63. Kokpit je vybaven průhledovým displejem a dvěma multifunkčními displeji. Výzbroj tvoří 30mm kanónDEFA a až 1900 kg výzbroje nesené na pěti závěsnících (čtyři podkřídelní a jeden podtrupový. Pod křídlo lze alternativně podvěsit dvě přídavné nádrže.[1]
Varianty
IA-63 s prezentací výběru možné podvěsné výzbroje
IA-63 Pampa – Cvičný letoun. Dodáno 24 ks.
IA-63 Pampa II – Modernizace avioniky původních letounů z poloviny 90. let.
AT-63 Pampa – Ozbrojený lehký bojový letoun.
IA-63 Pampa III – Modernizovaná verze vybavená skleněným kokpitem a motorem Honeywell TFE731-40-2N. V letech 2008–2020 dodáno 6 ks.
IA-63 Pampa GT – Lehká bojová verze odvozená od modelu Pampa III.
Vought Pampa 2000 – Neúspěšný kandidát v americkém programu JPATS.
.jpg)
