Eva Prokopová Kolmanová

Eva Prokopová Kolmanová
Narození23. května 1937 (87 let)
Martin
ZeměSlovensko
NárodnostSlovenská
VzděláníVýtvarná škola Praha
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalířka, grafička a ilustrátorka
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eva Prokopová Kolmanová (vlastním jménem Eva Sedláková,[1] * 23. května 1937 Martin) je akademická malířka, grafička a sochařka.[2]

Život

V letech 1952–1956 studovala na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze. Další studium absolvovala v letech 1956–1962 na Akademii výtvarných umění Praha pod vedením Vladimíra Sychra[3] v ateliéru monumentální malby.[4] V roce 1963 absolvovala čestný rok u Vladimíra Silovského.[5] Na akademii si vzala výtvarníka Zdeňka Prokopa (rozvedli se v roce 1964).[1] Po studiích odjela na studijní pobyt do Bretaně.[4] V roce 1966 měla v Bratislavě první kolektivní výstavu. Následovala výstava v Museum van Reekum v Nizozemsku v roce 1969, ve španělské Barceloně v roce 1971, a další. První samostatnou výstavu uspořádala v roce 1983 ve Valašském Meziřící. Vedle volné malířské tvorby, se zabývala i ilustrací.[6] Tvořila jak díla komorní, tak v rámci zakázek pro architekturu.[4]

Díla

Sochy a reliéfy

Sochy a reliéfy tvořila hlavně v rámci programů umění pro architekturu. Jedná se o následující realizace:

  • 1976 – reliéf pro budovu knihovny ve Spolaně, beton, Neratovice;[10]
  • 1978 – Ryby, beton, Neratovice (zničeno);[11]
  • 1985 – Rostlinná říše země, Kladno.[6][12]

Obrazy

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b MACHATÁ, Olga. Kdo je kdo v České republice 94-95. Praha: Modrý jezdec, 1994. ISBN 80-901631-2-2. S. 461. 
  2. ↑ Eva Prokopová Kolmanová | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c TOMAN, Prokop H. Umění dneška. Vlasta. 12. 10. 1977, roč. 31, čís. 41, s. 8–9. 
  5. ↑ Heslo rejstříku: Prokopová Eva (Eva Prokopová): Muzea a galerie na Vysočině on-line. www.mgvysociny.cz [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003. ISBN 978-80-86171-35-7. S. 132–133. 
  7. ↑ reliéf – Štětí – Mozaiky [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ Betonový reliéf | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2022-02-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ Reliéf pro vstupní budovu SEPAP | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ Reliéf pro budovu knihovny n. p. Spolana | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ryby | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ Rostlinná říše země | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b LAB.SNG. Eva Prokopová-Kolmanová – Ostrovy. Web umenia [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ BOHÁČ, Jiří M. Středočeská galerie. Domov. 1975, s. 12. 

Literatura

  • MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003. S. 132–133.
  • Kultura 1962. Kultura. 1962, roč. 6, čís. 27, s. 1. ISSN 0452-7984
  • BOHÁČ, Jiří M. Středočeská galerie. Domov. 1975, roč. 3, s. 12–13. ISSN 0012-5369