Narodila se do rodiny Ladislava Bojanovského (27. června1912Kundratice) a Františky Bojanovské, roz. Horčičkové (22. června1915Vrbice – 27. června2021 Brno), oddaných 31. prosince1938 v Kobylí[3]. Otec měl se společníkem krejčovský salon Janšta a Bojanovský, matka byla vyučená švadlena. Eva zpívala už od dětství a to i klasickou hudbu. Rodiče byli praktikující katolíci a přihlásili ji do dětského chrámového sboru u sv. Tomáše, který vedl sbormistr a varhaník Vladimír Stehlík. Od první třídy chodila do hudební školy. Ve škole si jejího talentu všiml učitel František Lýsek a přijal ji do svého Brněnského dětského sboru, se kterým účinkovala i v rozhlase.[4]
Maturovala na čtyřleté vyšší hospodářské škole na Pionýrské ulici v Brně (1958). Koncem 50. let začala na brněnskéJAMU studovat operní zpěv, zároveň v té době vystupovala v Satirickém divadle Večerní Brno. Více než operní zpěv ji přitahoval jazz a swing. Po roce studia v roce 1960 JAMU opustila a nastoupila do pražského divadla Semafor, kde se záhy prosadila jako zpěvačka. Všeobecnou popularitu jí přinesla píseň Kočka není pes z repertoárů Elvise Presleyho, otextovaná Jiřím Suchým. V pásmu Zuzana je zase sama doma zpívala s Waldemarem Matuškou duet Ach, ta láska nebeská.[5]
V roce 1965 začala zpívat s vlastní kapelou. V roce 1967 vyhrála zlatou Bratislavskou lyru s písní Rekviem. Během pěvecké kariéry nazpívala řadu hitů včetně duetů s Waldemarem Matuškou, Karlem Gottem a dalšími zpěváky. Disponovala silným a barevně zajímavým hlasem – sopránem (se základní polohou a barvou altovou) o rozsahu tří a půl oktávy,[7] a dobrou pěveckou technikou. Jako své oblíbené zpěváky uváděla ze zahraničních Ray Charlese, Ellu Fitzgeraldovou a Peggy Lee.[7]
V době normalizace nemohla cestovat na západ – zde sehrála svou roli emigrace jejího prvního (Milan Pilar) i druhého (Jaromír Mayer) manžela. V roce 1973 koncertovala na Kubě a členové její kapely, kteří se bez ní vraceli dříve do Prahy, zahynuli v hořícím letadle.[8] Po překonání psychického otřesu sestavila novou kapelu, s níž absolvovala dlouhé turné po Sovětském svazu. V roce 1977, aby vůbec mohla i nadále vystupovat, podepsala tzv. Antichartu,[9] za což se cca po 40 letech omluvila.[10][8]
V pozdní fázi kariéry se orientovala především na žánrovou oblast jazzu a swingu. Mezi největší hity posledních let patřil Montiho čardáš.[11] Nepřestala být aktivní ani poté, co v padesáti letech překonala rakovinu. Spolupracovala také s Tanečním orchestrem Českého rozhlasu, v 90. letech v rozhlase moderovala pořad Dobré jitro.[12]
Po roce 1989 se kromě zpívání věnovala fotografování a počítačovým úpravám svých fotografií, které představila na téměř 100 výstavách.[13][14]
Osobní život
Eva Pilarová byla třikrát vdaná. Prvním manželem byl v letech 1960–1964 jazzový kontrabasista Milan Pilar (* 1934). Po jeho emigraci do Západního Německa roku 1962 byla načas sledována StB a v roce 1965 byla podmínečně odsouzena za údajné valutové machinace v případu zpěváka Pavla Sedláčka.[8] Druhým manželem byl pak v letech 1968–1971 zpěvák Jaromír Mayer (* 1943). Potřetí se vdala roku 1984 za tanečníka Jana Kolomazníka (* 1952) a jejich manželství trvalo až do její smrti. Z prvního manželství pochází syn Milan. Její matka Františka Bojanovská zemřela 27. června 2021, 5 dní po svých 106. narozeninách.[15]
Poslední rozloučení
Od roku 2018, kdy si při pádu v bytě zlomila rameno a stehenní kost a tři měsíce strávila v nemocnici, ji provázely různé zdravotní problémy. Zemřela v péči řeholních sester Boromejek 14. března 2020 v Praze po těžké operaci na selhání ledvin. Bylo jí 80 let.[16][8]
Zádušní mše za Evu Pilarovou se konala ve středu 3. června 2020 v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Celebroval ji páter Marian Pospěcha, vystoupila řada umělců (Adam Plachetka, Pavel Šporcl, Monika Absolonová a další), státní orgány zastupoval ministr kultury Lubomír Zaorálek a hereckou obec Jiřina Bohdalová. Přímý přenos vysílala TV Noe.[17] Marian Pospěcha ocenil ve své homilii také její píseň „Tam za vodou v rákosí“ (je Ráj), zpívanou s Waldemarem Matuškou. Jménem zpěváků se rozloučil dojímavou řečí (Mám Tě rád!) Vojta Dyk.
Ocenění
1962: Zlatá medaile v oboru jazzového zpěvu na Světovém festivalu mládeže – Helsinky
1963: Zlatý slavík (oficiálně předáno a vyhlášeno 2014)
↑ Ach, ta láska nebeská. Jeden z nejkrásnějších českých milostných duetů. Plzeň [online]. 2021-12-28 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online.
↑Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 41
↑ abČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. 195 [3] s. (Život kolem nás; sv. 61). S. 42, 187.
↑ abcdKROUPA, Mikuláš; VERZICHOVÁ, Petra; ŠIMEK, Michal. Chovala jsem se zbaběle, stydím se. Eva Pilarová se před smrtí omluvila. Deník.cz. 2020-03-26. Dostupné online [cit. 2024-11-14].
↑Cenu Jihomoravského kraje letos získá celkem 10 osobností jižní Moravy, mezi nimi i Eva Pilarová [online]. Jihomoravský kraj [cit. 2018-09-20]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.moravenka.cz [online]. [cit. 2009-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-28.
↑ Archivovaná kopie. www.bontonland.cz [online]. [cit. 2015-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-11.
Literatura
ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. 195 [3] s. (Život kolem nás; sv. 61). Kapitola Eva Pilarová, s. 39–45. S 12 s. fotogr. příloh; s výsledky ankety Zlatý slavík 1962-65 a přehl. nejprodávanějších desek 1949-1965.
HERZÁN, Michal; BUDINSKÝ, Václav. Divadlo Rokoko: vzpomínky na jeho hvězdy a historky. 1. vyd. [Praha]: [Divadlo Rokoko], [1998]. 131 s. ISBN80-238-3223-9. S. 10–12, 22, 39–43, 52.
_BAR.svg){kind=small}
.jpg)
