Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Eufemismus (řidčeji také eufemie, z řec. „eu“ – dobře a „fémi“ – mluvím) neboli meliorativum je vyjádření, které zmírňuje, zlehčuje, zjemňuje či přikrašluje skutečnost či zdůrazňuje její pozitivní stránku, případně nahrazuje vulgarizmus. Opakem eufemismu je pejorativum neboli dysfemismus.
„Souvisí na jedné straně se starými tabu (vírou v nedotknutelnost některých předmětů nebo slov), na straně druhé je projevem ohleduplnosti mluvčího, jeho zřetele k citům posluchačů i k společenské konvenci. ... Eufemismů používá i literatura, někdy k zjemnění výrazu, jindy naopak k ironii.“[1]
Užití
Eufemismy se užívají v mnoha jazycích; časem se z některých mohou stát ustálená slovní spojení, frazémy. Eufemismy se i v každodenním společenském styku užívají ke zmírnění bolestných skutečností, faktických neštěstí, při zakrývání chyb, osobních nedostatků, společenských nešvarů, morálně pochybného jednání apod.
Podobné prostředky náhrady tabuismů či vulgarizmů, jako je české houby místo hovno, jsou běžné v různých jazycích, např. v angličtiněgosh místo rouhavéhoGod, feck, fook, frick a firk místo fuck, ve francouzštiněnom d'un chien místo rouhavého nom de Dieu, v italštiněrýmující se cavolo (zelí) místo diavolo (ďábel), cacchio místo cazzo (pyj) a podobně.
Příklady eufemismů
klasifikovaný úvěr – nedobytný úvěr
má těžkou hlavu, podíval se sklenici na dno – je opilý
musel ustoupit – byl odstraněn, zničen
nevidomý – slepec
odešel navždy, odešel na věčnost, vydechl naposled, rozloučil se životem – zemřel
postižený – mrzák
sociální zařízení – záchod (což je rovněž eufemismus)
ústav nápravné výchovy – věznice
uvádění v omyl – lhaní
velkoryse tvarovaná postava, prostorově výraznější postava – obézní či neforemná postava
zralá dáma – starší žena
Společenská praxe
Ve společenském styku a všednodenní praxi se eufemismy vyskytují často.[zdroj?] Užívají je mj. politici a jiné veřejně činné osoby.
Politické eufemismy
Eufemismy užívají politici ve všech dobách i společenských režimech. Například hitlerovské Německo ústy svých nacistických mluvčích a propagandistů zakrývalo porážky v roce 1944 a 1945 (zejména na východní frontě) lživými eufemismy taktický ústup, zkracování fronty apod. V tomto kontextu je eufemismus prostředkem politické manipulace. Takové eufemismy se vyskytují i v současných médiích, např. v tiskových prohlášeních.
Totalitní jazyk
Toho, že se totalitní společnost neobejde bez specifických složek slovní zásoby, si povšiml německý filolog Victor Klemperer a od počátku vlády nacismu v Německu zaznamenával jazykové jevy, které se mu zdály specificky nové. V roce 1946 mohl svou práci uzavřít koncipováním a posléze knižním vydáním souhrnu, který nazval LTI, tj. Lingua Tertii Imperii (Jazyk Třetí říše), viz Klemperer 1947 a Klemperer 2003. Za nejnebezpečnější ze specifických jevů epochy považoval skutečnost, že publicistika závazně využívala úředně stanovených klišé, která bylo možno jen mírně obměňovat. Východiskem k ní byly Hitlerovy a Goebbelsovy formulace. Jejich účelem byla povinná manifestace názorové solidarity s vládnoucí mocí. Lživé eufemismy, mezi nimiž byl nejproslulejší obrat „Endlösung der jüdischen Frage“ jako oficiální pojmenování pro vyhlazení židů, byl prototyp nejnebezpečnějšího jevu LTI, tj. používání obecných hyperonym na místě pojmenování specifických, dále užívání militárníchmetafor („Schlacht ums Korn“) a řada dalších typů.[2]
Odkazy
Reference
↑KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint literatury. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Albatros, 1997, s. 135. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-00527-1.