Ernst baron Weber von Ebenhof
Sekční šéf na ministerstvu orby
Ve funkci: 1874 – 1888
Předchůdce	Ludwig von Possinger
Nástupce	Ferdinand von Blumfeld
Narození	10. října 1823
Úmrtí	23. května 1893 (ve věku 69 let)
Titul	svobodný pán (1880)
Děti	Oskar Weber von Ebenhof
Příbuzní	Philipp Weber von Ebenhof (sourozenec)
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst svobodný pán Weber von Ebenhof (10. října 1823 Cerhenice – 23. května 1893 Vídeň) byl rakousko-uherský státní úředník. Ve státní správě sloužil od roku 1845, dvacet let zastával různé funkce u místodržitelství v Čechách, nakonec byl dlouholetým sekčním šéfem na rakouském ministerstvu orby (1874–1888). V roce 1880 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho staršími sourozenci byli český místodržitel Philipp Weber von Ebenhof a významný lékař Ferdinand Weber von Ebenhof.

Narodil se v Cerhenicích u Kolína, kde jeho otec Jakub Weber působil jako panský správce. Ernst vstoupil do státních služeb v roce 1845 jako konceptní praktikant u zemského gubernia v Praze, krátce poté byl přeložen ke krajskému úřadu v Litoměřicích. Po reorganizaci státní správy byl v roce 1849 jmenován okresním komisařem II. třídy u českého místodržitelství a podílel se na činnosti Zemské vyvazovací komise. V letech 1854–1858 byl místodržitelským tajemníkem v Praze, krátce působil také na ministerstvu vnitra ve Vídni.^[1] V roce 1859 byl místodržitelským radou u zemské vlády v Krakově, ještě téhož roku byl ale povolán zpět do Prahy, kde byl pak v letech 1859–1868 místodržitelským radou s kompetencí pro správu policejního a stavebního odboru.^[2][3] Poté již natrvalo odešel do Vídně, kde byl ředitelem protokolu ministerské rady (1869–1874)^[4] a nakonec dlouholetým sekčním šéfem na ministerstvu orby (1874–1888),^[5] od roku 1884 prvním sekčním šéfem.^[6]

Spolu s bratry byl adoptován svým strýcem Wenzelem Weberem (1781–1865), dlouholetým krajským hejtmanem v Chrudimi.^[7] Na základě adopce získal v roce 1865 šlechtický titul rytíře s predikátem von Ebenhof (statek na Šumavě, odkud rodina pocházela).^[8] V roce 1880 byl povýšen do stavu svobodných pánů.^[9] V roce 1884 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[10] Během působení ve státních službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[11]

• rytíř Řádu Albrechtova (1867, Sasko)
• Řád železné koruny III. třídy (1868, Rakousko-Uhersko)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1874, Rakousko-Uhersko)
• komandér Řádu italské koruny (1874, Itálie)
• Řád železné koruny II. třídy (1880, Rakousko-Uhersko)

V roce 1854 se v Praze oženil s Isabelou Stenzelovou (1836–1928), dcera Josefa Stenzela, hospodářského správce u Auerspergů. Z manželství se narodili dva synové.^[12] Starší Oskar (1855–1932) sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála,^[13] mladší Ernst (1858–1931) působil ve státní správě, nakonec byl sekčním šéfem v císařské kabinetní kanceláři zodpovědným za heraldiku rytířů Řádu zlatého rouna a tajným radou.^[14][15]

Jeho starší bratr Philipp (1818–1900) působil také ve státních službách, byl dlouholetým místodržitelem na Moravě (1872–1874) a místodržitelem v Čechách (1874–1881). Další bratr Ferdinand (1819–1893) proslul jako lékař a děkan Karlovy univerzity. Nejmladší ze sourozenců Moriz (1824–1905) byl státním úředníkem a dlouholetým okresním hejtmanem v Plané. Jejich sestra Johanna byla manželkou průmyslníka a politika Aloise Welze.

• Kolektiv: Ministerstvo orby ve Vídni a české země v letech 1867–1918; Ministerstvo zemědělství České republiky Praha, 2016; 143 s. ISBN 978-80-7434-286-8
• KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky Praha, 2020; s. 776–780 (heslo Weber von Ebenhof) ISBN 978-80-88304-18-0
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008; Brandýs nad Labem, 2008; 493 s. ISBN 978-80-85955-36-1

• Rodina Weber von Ebenhof in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich