Ernst rytíř von Theumer (18. listopadu 1833 Praha[1] – 14. července 1904 Praha[2][3][4]), byl rakouský politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
Narodil se v Praze do rodiny advokáta Josefa Theumera (1790–1858) a jeho manželky Ludmily Kalinové z Jäthensteinu (1800–1887), která byla dcerou právníka a archeologa Matyáše Kaliny z Jäthensteinu.[4]
Ernst vystudoval gymnázium v Praze, kde studoval do roku 1850, pak vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě a hospodářskou akademii v uherském Altenburgu a lesnickou akademii v saském Tharandtu.[3][4] Pak se věnoval správě hospodářství, které zdědil po otci.[4]
V zemských volbách v březnu 1867 byl za velkostatkářskou kurii, nesvěřenecké velkostatky, zvolen na Český zemský sněm.[5] Do sněmu se vrátil v zemských volbách roku 1872.[6] Mandát obhájil v zemských volbách roku 1878.[7] Zastupoval provídeňskou a centralistickou Stranu ústavověrného velkostatku.[8]
Působil jako referent zemského výboru pro zemědělská kuratoria v Libverdě a Táboře. V letech 1873–1879 byl členem zemské zemědělské rady a roku 1880 i členem zemského výboru (podle jiného zdroje zasedal v zemském výboru od roku 1872 až do roku 1883 a vedl v něm zemědělský referát[4]). Roku 1875 se stal členem hydrografické komise.[3] Od roku 1893 působil jako vrchní ředitel České spořitelny, přičemž již od roku 1885 zasedal v jejím výboru. Zasadil se o vznik německého zemědělského Ústředního svazu pro Čechy, v němž zastával funkci náměstka předsedy. Roku 1881 mu byl udělen Řád železné koruny a roku 1901 Řád Františka Josefa.[4]
Zemský sněm ho roku 1869 zvolil i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). 11. prosince 1869 složil slib. Opětovně byl do vídeňského parlamentu delegován zemským sněmem roku 1871. 7. března 1871 složil slib.[9] V roce 1871 byl i členem rakousko-uherských delegací.[4] Do Říšské rady se vrátil ještě ve volbách roku 1891, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Děčín, Rumburk atd. Rezignace oznámena na schůzi 10. října 1893.[9] Vstoupil do poslaneckého klubu Sjednocená německá levice. Důvodem rezignace na poslanecký mandát bylo zvolení do vedoucí funkce v České spořitelně.[4]
V pražském kostele Nejsvětější Trojice na Novém Městě se 23. října 1858 oženil se svobodnou paní Eleonorou Schlosserovou (1839–1926), dcerou Karla Schlossera.[4] Měli spolu čtyři děti.[7]
Zemřel v červenci 1904 na komplikace spojené s cukrovkou. Před smrtí odjel na léčebnou kúru do Karlových Varů, ale léčení musel přerušit kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu a vrátil se do Prahy.[4] Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.[2]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
.svg){kind=small}