Ernesto Zedillo

Ernesto Zedillo
Ernesto Zedillo (1999)
Ernesto Zedillo (1999)
61. prezident Mexika
Ve funkci:
1. prosince 1994 – 30. listopadu 2000
PředchůdceCarlos Salinas de Gortari
NástupceVicente Fox
Ministr pro veřejné vzdělávání
Ve funkci:
7. ledna 1992 – 29. listopadu 1993
PrezidentCarlos Salinas de Gortari
PředchůdceManuel Bartlett
NástupceFernando Solana
Ministr pro plánování a rozpočet
Ve funkci:
1. prosince 1988 – 7. ledna 1992
PrezidentCarlos Salinas de Gortari
PředchůdcePedro Aspe
NástupceRogelio Gasca Neri
Stranická příslušnost
ČlenstvíInstitucionální revoluční strana
Rodné jménoErnesto Zedillo Ponce de León
Narození27. prosince 1951 (73 let)
Ciudad de México, Mexiko
ChoťNilda Patricia Velasco (od 1974)
Děti5
SídloNew Haven, Spojené státy americké
Alma materInstituto Politécnico Nacional
Yaleova univerzita
Profeseekonom, vysokoškolský učitel, autor a politik
Oceněnířetěz Řádu kříže země Panny Marie (1995)
řetěz Řádu Isabely Katolické (1996)
rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1996)
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha (1998)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1999)
… více na Wikidatech
PodpisErnesto Zedillo, podpis
CommonsErnesto Zedillo
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernesto Zedillo Ponce de León (* 27. prosince 1951 Ciudad de México) je mexický ekonom a politik. Od 1. prosince 1994 do 30. listopadu 2000 byl prezidentem Mexika, posledním z nepřetržité 71leté řady mexických prezidentů z Institucionální revoluční strany.

Během svého prezidentství čelil jedné z nejhorších hospodářských krizí v dějinách Mexika, která začala jen několik týdnů po jeho nástupu do funkce.[1][2] Z krize obvinil svého předchůdce Carlose Salinase de Gortariho.[1][3] Ačkoli se od de Gortariho distancoval, pokračoval v neoliberální politice. Dohlížel také na zatčení de Gortariho bratra Raúla Salinase de Gortariho.[4] Jeho vláda byla také poznamenána obnovenými střety se Zapatovou armádou národního osvobození a Lidovou revoluční armádou,[5] kontroverzním zavedením Fobaproa na záchranu národního bankovního systému,[6] politickou reformou, která umožnila obyvatelům Federálního distriktu (Ciudad de México) volit si vlastního starostu, privatizací státních železnic a následným pozastavením osobní železniční dopravy a masakry v Aguas Blancas a Actealu, které spáchaly státní složky.[7][8]

Ačkoli Zedillova politika nakonec vedla k relativnímu hospodářskému oživení, nespokojenost obyvatelstva se sedmi desetiletími vlády Institucionální revoluční strany vedla k tomu, že strana ve volbách v roce 1997 poprvé ztratila zákonodárnou většinu[9] a ve volbách v roce 2000 zvítězil kandidát pravicové opoziční Strany národní akce Vicente Fox, čímž skončila 71 let trvající nepřetržitá vláda Institucionální revoluční strany.[10] Zedillovo přiznání porážky Institucionální revoluční strany a pokojné předání moci svému nástupci zlepšilo v posledních měsících jeho vlády jeho image a úřad opustil s 60% ratingem.[11]

Po skončení svého prezidentského mandátu se Zedillo stal vůdčí osobností v otázce globalizace, zejména jejího dopadu na vztahy mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. V současné době je ředitelem Centra pro studium globalizace na Yaleově univerzitě a je členem správní rady Inter-American Dialogue a společnosti Citigroup.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernesto Zedillo na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Tequila slammer. The Economist [online]. 2004-12-29 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ VAN DER MOLEN, Maarten. The Tequila crisis in 1994. Rabobank [online]. 2013-09-13 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ RASCÓN, Marco. Salinas vs. Zedillo. La Jornada [online]. 2005-10-11 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ GOLDEN, Tim. Salinas's Brother Charged In Mexican Assassination. The New York Times [online]. 1995-03-01 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ El otro subcomandante. Letras Libres [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  6. ↑ SOLÍS, L. Fobaproa y las recientes reformas financieras. [s.l.]: Instituto de Investigación Económica y Social, 1999. 
  7. ↑ Resuelve SCJN Atraer Caso de Acteal. La Jornada [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. ↑ La matanza de Aguas Blancas. www.patriagrande.net [online]. 1998-03-25 [cit. 2023-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky) 
  9. ↑ NOHLEN, Dieter. Elections in the Americas: A data handbook, Volume I. [s.l.]: [s.n.], 2005. ISBN 978-0-19-928357-6. S. 453. Dále jen „Dieter“. 
  10. ↑ Dieter, s. 475.
  11. ↑ AZNÁREZ, Juan Jésus. Zedillo abandona la presidencia con una popularidad del 60%. El Pais [online]. 2000-12-01 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (španělsky) 
  12. ↑ Decreto 707/97. www.argentina.gob.ar [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (ES) 
  13. ↑ Otras disposiciones. www.boe.es [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (španělsky) 

Literatura

  • MANAUT, Raúl Benítez. Seguridad nacional y transición política, 1994-2000. Foro Internacional [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. 
  • KRAUZE, Enrique. Mexico: Biography of Power. New York: HarperCollins, 1997. Dostupné online. ISBN 0-06-016325-9. 

Související články

Externí odkazy

Prezidenti Mexika

Adolfo de la Huerta (1920) • Álvaro Obregón (1920–1924) • Plutarco Elías Calles (1924–1928) • Emilio Portes Gil (1928–1930) • Pascual Ortiz Rubio (1930–1932) • Abelardo Luján Rodríguez (1932–1934) • Lázaro Cárdenas del Río (1934–1940) • Manuel Ávila Camacho (1940–1946) • Miguel Alemán Valdés (1946–1952) • Adolfo Ruiz Cortines (1952–1958) • Adolfo López Mateos (1958–1964) • Gustavo Díaz Ordaz (1964–1970) • Luis Echeverría (1970–1976) • José López Portillo (1976–1982) • Miguel de la Madrid (1982–1988) • Carlos Salinas de Gortari (1988–1994) • Ernesto Zedillo (1994–2000) • Vicente Fox (2000–2006) • Felipe Calderón (2006–2012) • Enrique Peña Nieto (od 2012–2018) • Andrés Manuel López Obrador (od 2018) • Claudia Sheinbaumová (zvolená)