Emília Došeková (14. června 1937 Bratislava – 19. dubna 2021 Šaľa^[1]) byla slovenská herečka, recitátorka, zpěvačka – šansoniérka^[2] a televizní scenáristka.

Patnáct sezón byla členkou krajského divadla v Nitře (později Divadlo Andreje Bagara). V roku 1973 odešla z divadla a začala působit jako umělkyně ve svobodném povolání. O jejím životě a tvorbě pojednává dokumentární film Háčkovaný svet scenáristy a režiséra Fedora Bartka (Slovenská televize Bratislava 2002).

• Háčkovaný rok – Slovenský rozhlas, (demo nahrávky) ^[3]

• 1962 – Bílá oblaka (Jolanka)
• 1969 – Generácia
• 1971 – Keby som mal pušku (matka)
• 1972 – Javor a Juliana (matka Mumu)
• 1975 – Nepokojná láska – TV film^[4]
• 1976 – Keby som mal dievča (Vladova matka)
• 1977 – Jedenáste prikázanie
• 1978 – Nie!
• 1978 – Poéma o svedomí I-II (Nováková)
• 1979 – Uzlíky nádeje
• 1980 – Hodiny
• 1980 – Najstarší zo všetkých vrabcov^[5]
• 1980 – Demokrati
• 1981 – Konôpka
• 1982 – Predčasné leto (matka)
• 1982 – Zločin a pokánie – televizní film^[6]
• 1984 – Ionov sen
• 1984 – Loktibrada
• 1984 – Návrat Jána Petru (matka Petrová)
• 1988 – Kúpeľňový hráč (Verona)
• 1988 – O láske a slávikoch
• 1992 – Oneskorené kvety – televizní film^[7]
• 2002 – Kruté radosti

• 1987 – Ve vší nevinnosti
• 1987 – Nemožná (matka)