Emilie byla druhou dcerou zlatníka Johanna Christiana Ortlöppa a jeho manželky Agnes Louise Sophie. V roce 1812 se Emilie stala milenkou hesenského kurfiřta Viléma II., kterého potkala během jeho návštěvy Berlína. V roce 1813 ji s sebou vzal do Kasselska, což fakticky vedlo ke konci jeho manželství s princeznou Augustou Pruskou. Z politických důvodů se ale nemohli rozvést. V roce 1815 již Vilém se svou manželkou měli oddělené ložnice a křídla v zámku.
Emilie byla přijata do dvora a později žila v paláci Reichenbach. V roce 1821 jí Vilém udělil šlechtický titul hraběnky z Reichenbachu a v roce 1824 získala i rakouský šlechtický titul, hraběnky z Lessonitz, poté, co získal panství na Moravě, konkrétně Lessonitz, Bzenec a Dolní Mostěnice. Ona a její děti získaly rakouské občanství.
Jejich vztah vyvolal skandál, dostávali dokonce výhrůžky smrtí. Emilie byla pravděpodobně neoblíbená a byla obviňována ze špatného politického vlivu na Viléma. Každý jeho politický přešlap byl přisuzován jí.
Jejich vztah byl jedním z důvodů, proč se Vilém nevrátil do hlavního města Kasselska po revoluci v roce 1830. Přesunul se do Hanau a později do Frankfurtu, kde žil v paláci na Neue Mainzer Straße.
