Emil Škoda se narodil 18. listopadu 1839 v Plzni MUDr. Františku Škodovi a Anně Říhové.[1] Otcem Emila Škody byl zámožný plzeňský měšťan, krajský lékař a posléze šéf zemské zdravotní služby.[4] Byl členem první správní rady Měšťanského pivovaru a také poslancem Říšského sněmu.[5]
Vlastní rod Škodů dle svědectví vnuka Emila Škody pocházel z Dolan a sídlil v Letkově. Z roboty se osvobodil výkupem a kolem roku 1790 se rodina usadila v Plzni. Jan Škoda, děd Emila Škody, byl mistrem kovářem, zaměstnával až dvaadvacet dělníků, a je také pochován na Mikulášském hřbitově v Plzni.[4]
Kariéra Emila Škody začíná v roce 1866 nástupem na funkci vrchního inženýra ve strojírně hraběte Valdštejna-Vartenberka v Plzni s platem 1500 zlatých ročně.[5] Předchozí ředitel Belani se rozhodl osamostatnit a založit vlastní závod na břehu řeky Radbuzy.[4] Emil Škoda pochopil, že má-li se plzeňská strojírna stát významným hráčem na tehdejším trhu a má-li obstát v konkurenci, bude třeba do podniku mohutně investovat, zavést nové obory a výrobu zmodernizovat.[6] Jelikož hrabě Valdštejn neměl do modernizace továrny chuť, prodal ji roku 1869 Emilu Škodovi. Kupní smlouva byla podepsána dne 12. června 1869 a celková dohodnutá kupní cena byla 167 642 zlatých.[5]
V roce 1871 byl uzavřen sňatek mezi Emilem Škodou a Hermínou Hahnenkammovou, dcerou bohatého měšťana a podnikatele Johanna Hahnenkamma. Získané nemalé věno značně dopomohlo k modernizaci a rozšíření výroby.
Škoda svůj závod začal ihned úspěšně rozvíjet. Koupil malou továrničku s 33 dělníky, ze které brzy vybudoval mamutí podnik se čtyřmi tisíci dělníky a 200 techniky.[5] Správně odhadl, že v neklidné Evropě bude stále zájem o zbraně a vsadil na tento výrobní program. Mimo zbraně vyprodukovala jeho firma do roku 1878 mechanismy pro 25 cukrovarů a 11 sladoven a pivovarů, dále stroje pro české doly a hutě a v neposlední řadě i válcovny železa, a to i v Uhersku a Německu.[5] V roce 1884 Škoda založil na svou dobu velmi moderní ocelárnu, která byla schopná dodávat odlitky o hmotnosti desítek tun. Ocelové odlitky a později výkovky pro velké osobní a válečné lodě se staly vedle cukrovarů významnými exportními obory Škodovy továrny.[7] V roce 1896 byla postavena nová zbrojní hala a továrna se stala jedním z největších evropských výrobců zbraní.[6]
Ke sklonku života Emil Škoda pochopil, že končí éra samostatných velkých šéfů a nastává období, kdy se k udržení podniku na perspektivní trase nelze obejít bez velkých finančních prostředků, které jedinec již nemůže mít. Řešení našel v založení akciové společnosti. Dne 12. prosince 1899 byla jeho firma přetransformována na akciovou společnost Škodovy závody, kde i nadále zůstal prezidentem a generálním ředitelem.[5] O rok později Emil rytíř Škoda zemřel.
Úmrtí
Hrob Emila Škody na Mikulášském hřbitově v Plzni
Emil Škoda zemřel dne 8. srpna 1900 ve vlaku poblíž Selzthalu ve Štýrsku.[2] V matričním záznamu o úmrtí a pohřbu jsou jako příčina smrti uvedeny žaludeční vředy. Je pochován na Mikulášském hřbitově v Plzni. [8] Jeho pohřeb byl obrovskou událostí pro celé město a okolí. Náhrobek s bronzovým nápisem „Emil Ritter von Skoda“ z roku 1903 je dílem italského sochaře Raffaella Romanelliho (1856–1928).[9]
↑ abcdef ŠKODA AUTO – Emil Škoda. www.skoda-auto.ic.cz [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-16.
↑ ab ŠKODOVKA v historických fotografiích – Kořeny okřídleného šípu. pell-mell.webz.cz [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-11.
↑ ŠKODA a její historie. www.skoda.cz [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-02.
