Na svých portrétních snímcích zavedl v roce 1867 úpravy „do ztracena“, při které vymaskoval okolí postavy, aby se pozornost diváka soustředila na portrétovaného. Snímek působil částečně výtvarným dojmem a připomínal grafiku. Kolem roku 1870 byla tato úprava ve fotoateliérech celkem výjimečná a až později se používala více, například také pražským studiem J. F. Langhans.[3]