Emil Erlenmeyer
Narození	28. června 1825 Wehen
Úmrtí	22. ledna 1909 (ve věku 83 let) Aschaffenburg
Alma mater	Univerzita Gießen Univerzita Heidelberg Technická univerzita Mnichov
Povolání	chemik, vysokoškolský učitel a farmaceut
Zaměstnavatelé	Technická univerzita Mnichov Univerzita Heidelberg
Děti	Friedrich Gustav Carl Emil Erlenmeyer[1]
Příbuzní	Hans Erlenmeyer (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard August Carl Emil Erlenmeyer (28. června 1825, Wiesbaden – 22. ledna 1909, Aschaffenburg) byl německý chemik, autor Erlenmayerova pravidla a tvůrce Erlenmeyerovy baňky.

Emil Erlenmeyer studoval chemii na univerzitách v Giessenu a v Heidelbergu. Byl žákem Justuse von Liebiga a Augusta Kekulého. V letech 1868–1883 byl profesorem chemie na Technické univerzitě Mnichově. Společně s Robertem Bunsenem napsal vlivnou studii o hnojivech. V roce 1865 objevil kyselinu isomáselnou. V roce 1860 vynalezl kónickou baňku se zúženým hrdlem (tzv. Erlenmeyerova baňka neboli „erlenka“).^[2] Patřil k prvním chemikům, kteří přijali strukturní vzorce založené na valencích. Navrhl strukturu dvou spojených benzenových jader naftalenu. Roku 1880 definoval tzv. Erlenmeyerovo pravidlo.^[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Erlenmeyer na Wikimedia Commons
• Encyklopedické zdroje na Encyclopedia.com (anglicky)