Emília Sedláková (13. prosince 1926 – 12. října 2018^[1]) byla slovenská a československá politička Komunistické strany Slovenska, poslankyně Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Po roce 1970 odstavena z politických funkcí.

K roku 1969 se uvádí jako místopředsedkyně Ústředního výboru Slovenského svazu žen.^[2]

Po provedení federalizace Československa usedla v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Nominovala ji Slovenská národní rada, kde rovněž zasedala. Ve federálním parlamentu setrvala do prosince 1970, kdy rezignovala na svůj mandát.^[3] Byla členkou předsednictva Federálního shromáždění.^[4]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se profilovala jako odpůrkyně okupace. Když krátce po invazi přistálo na bratislavském letišti letadlo s československou delegací mířící na jednání do Moskvy vedenou prezidentem Ludvíkem Svobodou, byla Sedláková jedním z členů Předsednictva ÚV KSS, kteří přišli delegaci pozdravit, přičemž ostře nesouhlasila s tím, že v delegaci je přítomen prosovětský Vasil Biľak.^[5] Po nástupu normalizace ji Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděna jako místopředsedkyně ÚV SSŽ, Bratislava.^[6]

• Emília Sedláková v parlamentu

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.