Náhrobek Elizabeth Barrett Browning ve Florencii.Elizabeth Barrettová-Browningová a její syn Robert (Pen) Barrett-Browning, fotografie asi 1860
Narodila se v rodině majitele plantáží na Jamajce. Prožila šťastné dětství na anglickém venkově a získala výborné vzdělání. Ovládala francouzštinu, italštinu, němčinu, latinu a starořečtinu, částečně hebrejštinu a arménštinu. Publikovat začala ve dvacátých letech básně a překlady.
Následkem pádu z koně v dětství měla zraněnou páteř. Toto zranění ji trápilo celý život. Přes naléhání lékařů, aby pobývala v teplém podnebí, jí despotický otec nedovolil odjet do Itálie. V roce 1845 se osobně seznámila s Robertem Browningem. V září 1846 se tajně nechali oddat proti vůli Elizabethina otce a odcestovali přes Paříž do Itálie. Po krátkém pobytu v Pise přesídlili do Florencie, kde žili až do Elizabethiny smrti v roce 1861. V roce 1849 se jim narodil syn „Pen“ (Robert Wiedemann Barrett Browning, 1849-1912), který se v dospělosti stal malířem.
Životní příběh Elizabeth Barrettové-Browningové a její vztah s Robertem Browningem byl námětem několika literárních děl a muzikálu.
Dílo
Elizabeth Barrettová-Browningová navázala ve svém díle na romantické předchůdce. Již prvními sbírkami si získala respekt a za svého života byla některými soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku. Ve svých básních se zabývá sociálními otázkami (například báseň The Cry of Children z roku 1843 o dětské práci v anglických továrnách a dolech), zastává se práv žen (například poéma Aurora Leigh1857), vyjadřuje sympatie k revolučnímu osvobozovacímu a sjednocovacímu hnutí v Itálii v letech 1848 – 1849 v době První války za nezávislost (manželé Browningovi se znali osobně s některými italskými vlastenci, jako byli například Giuseppe Mazzini nebo Camillo Cavour).
Nejznámějším a též často nejvýše ceněným dílem je sbírka 44 sonetů s názvem Portugalské sonety (Sonnets from the Portuguese, 1850), které ukazují (spolu se vzájemnou korespondencí) její hluboký vztah k manželovi.
Poems before Congress (1860, Básně před Kongresem)
Last Poems (1862, Poslední básně – vyšlo posmrtně)
Vyšlo též několik svazků její korespondence. Nejznámější jsou dopisy s budoucím manželem, Robertem Browningem, z let 1845 – 1846 z nichž vyšel též český výbor.
