Vodní elektrárna Terebla-Rika (ukrajinsky:Теребле-Ріцька ГЕС) se nachází v okrese Chust v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Je elektrárna využívající rozdílných nadmořských výšek hladin dvou řek, které protékají souběžnými koryty, oddělenými nevysokým hřbetem.[1][2]
Popis
Vodní elektrárna využívá dvou souběžně tekoucích řek: Terebla a o 210 metrů níže položené řeky Rika. Na řece Terebla byla nad obcí Vilšany (Вільшани) postavena přehrada, jejíž betonová hráz je 45,7 metrů vysoká a 153 metrů dlouhá. Vzniklé Vilšanské jezero má délku asi pět kilometrů, šířku 500 metrů a plochu 1,6 km². Objem nádrže je 24 miliónů m³, využitelná kapacita 17 miliónů m³. Přehrada nemá výpustě, pokud je překročena maximální přípustná hladina – voda volně přetéká přelivem přehrady. [1][3]
V hřebeni mezi řekami byl proražen přiváděcí tunel v délce 3,7 km a průměru 2,5 metrů k nadzemnímu tlakovému kovovému potrubí o průměru 2,1 metrů a délce 380 metrů. Průtok vody činí až 18 m³/s, spádový rozdíl je 200 metrů. Voda pohání tři Peltonovy turbíny v elektrárně, která byla postavena na řece Rika u obce Protyveň (Противень). Po vykonání práce voda odtéká do řeky Rika.
Vodní turbíny a generátory byly vyrobeny podnikem Uralelektroaparat, Sverdlovsk.
Výkon jedné turbíny je 9 MW, během roku je vyrobeno 123 miliónů kWh elektrické energie.[1][4]
Historie
První plány na výstavbu elektrárny vypracoval v letech1917–1918 inženýr Križko z Bratislavy. V období připojení Podkarpatské Rusi k Československu byl prováděn průzkum v oblasti řek Terebla a Rika. Propočet nákladů na výstavbu (odhad byl na 700 miliónů korun) odložil výstavbu této elektrárny a zvolil levnější variantu výstavby kaskády elektráren na řece Uh (Uж).
V letech 1940–1941 vypracoval vlastní návrh maďarský inženýr Miklós. Avšak ani jeho projekt nebyl tehdejší maďarskou vládou realizován.
Po připojení Podkarpatské Rusi k SSSR sovětští inženýři prostudovali obě varianty a v roce 1948 vyprojektovali vlastní plány. V té době byla priorito vysoká ochrana elektrárny např. proti leteckému bombardování. Projekt počítal s vybudováním gravitačního potrubí v podzemí úbočí a umístěním elektrárny do třicetimetrové hloubky pod povrchem. Takový návrh byl velmi nákladný a proto byl zamítnut. Po úpravách plánů se nakonec kopírovaly hlavní body Křižkova projektu.
Výstavba byla zahájená v roce 1949 a ukončena v roce 1955. Vybudováním přehradního jezera musely být vystěhovány vesnice Olšany (Ольшаны) 161 domů, a samoty Krysove (15 domů) a Bovcar (10 domů)
Na výstavbě se podílelo Finsko v rámci náhrad po ukončení druhé světové války.[4] Na výstavbě se podíleli finští zajatci.[5]
Problémy
V současné době přehradní jezero je pokryto plastovými obaly, které se dostávají po řece z výše položených vesnic. Plastový odpad se hromadí nejen u břehů, ale i u přehradní zdi. Dřívější rekreační oblast se stává smetištěm a elektrárna trpí zanášením plastovým odpadem, který způsobuje poškozování turbín a přerušení výroby elektřiny.[4][6]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Теребле-Ріцька ГЕС na ukrajinské Wikipedii a Теребля-Рикская ГЭС na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c KRUSHYNSʹKA, Olena. Zakarpatí : průvodce bývalou Podkarpatskou Rusí. 1. vyd. Praha: [s.n.], 2017. 575 s. Dostupné online. ISBN 9788020026477, ISBN 8020026479. OCLC 1003854880 S. 520–523.
- ↑ VYSTRČIL, Robert. Vodní elektrárna Terebla-Rika. DuseKarpat.cz [online]. 2018-09-25 [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Unikátní elektrárna mezi dvěma řekami | 3 pól - Magazín plný pozitivní energie. www.3pol.cz [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c Единственная в мире или Зачем закарпатцам Теребле-Рицкая ГЭС – Depo.ua. www.depo.ua [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Теребле-Рикская ГЭС, Нижний Быстрый. www.doroga.ua [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-15.
- ↑ MELIKA, Igor. ТЕРЕБЛЕ-РІЦЬКА ГЕС – СТРАТЕГІЧНИЙ ОБЄКТ В КАРПАТАХ. igormelika.com.ua [online]. [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
