Elektrické stroje byly objeveny v polovině 19. století a od té doby se rozšířily do všech oblastí života a průmyslu. Vývoj pokročilých a úspornějších elektrických strojů přispívá ke strategii zelené a udržitelné energie.
Točivé stroje
Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo točivý stroj.
Motor
Podrobnější informace naleznete v článku Elektromotor.
Elektrický generátor má dvě hlavní části: stator a rotor. Stator je pevná, nepohyblivá část. Uvnitř statoru se nachází rotor, který je umístěn na otáčející se hřídeli. Na hřídel je přiváděna mechanická energie. Ve vodiči, který se pohybuje v magnetickém poli, se indukujeelektrický proud. Spřažený magnetický tok je vytvářen budicím vinutím (na statoru nebo rotoru). Ve druhé části cívek, prostřednictvím vzájemného pophybu a změně magnetického toku, tj. elektromagnetické indukce vzniká elektrické napětí, které vyvolá elektrický proud a elektrickou energii. Existují i jiné principy generátorů.
p = počet pólových dvojic (pólpárů); 2p = počet pólů
DC stroj v generátorovém režimu se nazývá dynamo
AC stroj (nejčastěji synchronní) v generátorovém režimu se nazývá alternátor
Netočivé stroje
Transformátor
Podrobnější informace naleznete v článku Transformátor.
Transformátor je netočivý elektrický stroj, který převádí střídavý proud na vyšší nebo nižší elektrické napětí beze změny frekvence a výkonu pomocí elektromagnetické indukce přenosem z primárního na sekundární vinutí. Střídavý nebo pulzující proud vytváří v primárním vinutí magnetický tok proměnlivé intenzity, který se přenáší dle zákona o elektromagnetické indukci přes jádro transformátoru do sekundárního vinutí. Opakující se změna intenzity magnetického pole indukuje v sekundárním vinutí elektromotorické napětí (měřeno ve Voltech). Transformátor není schopen pracovat se stejnosměrným napětím, protože by nedocházelo ke změně intenzity magnetického pole a tím by se na sekundárním vinutí nemohlo indukoval elektrické napětí. U transformátorů platí, že poměr počtu závitů v primárním a sekundárním vinutí je roven poměru napětí v primárním a sekundárním vinutí a je roven převrácenému poměru proudu procházejícího primárním a sekundárním vinutím.
↑TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechnika. 2. vyd. Praha: Europa-Sobotáles cz, 2006. 624 s. ISBN80-86706-13-3. Kapitola Elektrické stroje, s. 404–472.
↑MĚŘIČKA, Jiří; ZOUBEK, Zdeněk. Obecná teorie elektrického stroje. 1. vyd. Praha: SNTL, 1973. 164 s. Dostupné online. Dostupné online po registraci; Práce seznamuje se základními principy elektromechanické přeměny energie a výpočtem elektromagnetických sil a momentů, které v elektromechanických za řízeních vznikají. Podává teorii obecného elektrického stroje, v níž jsou shrnuty principy a základní rovnice všech elektrických strojů na společný základ, a ukazuje použitelnost těchto rovnic pro různé druhy elektrických strojů pracujících za odlišných podmínek. Hlavní pozornost je přitom zaměřena na elektrické stroje točivé..