Ekomuzeologie se snaží muzejními prostředky zachytit dokumentaci přírody a kultury^[1] na určitém teritoriu za přímé účasti komunity. Zahrnuje historický, památkový i přírodovědecký aspekt. Zabývá se sbíráním, dokumentováním, zkoumáním, konzervováním a prezentováním přírodní a kulturní situace.

První definici ekomuzeologie vytvořil v roce 1971 Huges de Varine, kdy pro francouzské Ministerstvo životního prostředí definoval slovo "ecomuseé". Propagátorem ekomuzeologie je Georges Henri Riviere. Vzorové ekomuzeum bylo založeno v Le Creusot jako představitel účinků průmyslového rozvoje na hospodářské, sociální a kulturní poměry daného území.

Záměrem ekomuzeologie je vytvoření ekomuzeí. Ekomuzeum pracuje interdisciplinárně, vztahuje se na definované teritorium. Obyvatelé tohoto teritoria jsou zapojováni do různých aktivit.

• Ekomuzeum Růže
• Ekocentrum Kavyl
• Archeoskanzen Modrá

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ekomuzeum na Wikimedia Commons
• Nová muzeologie a ekomuzeologie, PhDr. Jan Dolák, FF MU, vyšlo též Věstník Asociace muzeí a galerií číslo 1/2004
• Outlook on Ecomuseum^{[nedostupný zdroj]} - se věnuje problematice ekomuzeí.