| Eduard Limonov |
|---|
![]() |
| Rodné jméno | Эдуард Вениаминович Савенко |
|---|
| Narození | 22. února 1943
Dzeržinsk |
|---|
| Úmrtí | 17. března 2020 (ve věku 77 let)
Moskva |
|---|
| Příčina úmrtí | chirurgické komplikace |
|---|
| Místo pohřbení | Trojekurovský hřbitov v Moskvě |
|---|
| Pseudonym | Лимонов |
|---|
| Povolání | spisovatel, disident, politik, básník, lidskoprávní aktivista, novinář, publicista a povídkář |
|---|
| Alma mater | Národní pedagogická univerzita Hryhorije Skovorody v Charkově |
|---|
| Žánr | poezie, román, publicistika, povídka, esej a nekrolog |
|---|
| Témata | beletrie, poezie, publicistika a politika |
|---|
| Významná díla | It's Me, Eddie |
|---|
| Ocenění | Andrei Biely Prize (2002) |
|---|
| Politická příslušnost | The Other Russia of E. V. Limonov (od 2010)
Socialist Workers Party
Nacionálně bolševická strana Ruska (1993–2007) |
|---|
| Partner(ka) | Yekaterina Volkova
Jelena De Karli |
|---|
 oficiální stránka |
 multimediální obsah na Commons |
 citáty na Wikicitátech |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eduard Limonov (rusky Эдуард Вениаминович Лимонов, pravým jménem Eduard Veniaminovič Savenko; 22. února 1943 Dzeržinsk, Nižněnovgorodská oblast – 17. března 2020 Moskva[1]) byl ruský spisovatel, disident a nakonec politik Národně bolševické strany Ruska. Byl předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko.
Životopis
Narodil se v rodině důstojníka KGB a vyrůstal v Dzeržinsku, městě v Gorkovské oblasti. Vystudoval učitelství na Pedagogické univerzitě v Charkově. V polovině 60. let přesídlil do Moskvy, kde začal psát literaturu a živil se jako krejčí kalhot. Tak získal nezávislost a udržoval styky s literární bohémou a disidenty. Brzy po té emigroval do Spojených států, kde žil do roku 1987, aniž by získal státní občanství a z něj plynoucí výhody. V letech 1987-1991 žil ve Francii, po té se vrátil do Ruska. Byl čtyřikrát ženat, pokaždé s ruskými ženami. Poprvé se oženil ještě v Sovětském svazu s Židovkou Annou Rubinštejnovou, podruhé s Jelenou Šchapovovou, dále s Natálií Medvěděvovou (1983–1995) a po její smrti s Jekatěrinou Volkovovou. Má dvě děti: syna Bogdana a dceru Alexandru. Po návratu do Ruska se soustředil na svou rozporuplnou politickou kariéru, zpočátku ve spolupráci s Putinem a brzy v opozici.
Citáty
V roce 2007 Christian Kracht napsal Davidu Woodardovi: „Solženicyn popisuje Limonova jako malý hmyz, který píše pornografii, zatímco Limonov popisuje Solženicyna jako zrádce své vlasti, který přispěl k pádu SSSR.[2]
Reference
Související články
Externí odkazy
