Dům dětí a mládeže, Na Cikorce Praha - Modřany

Dům dětí a mládeže, Na Cikorce Praha - Modřany, interiér 2018

Dům dětí a mládeže (DDM) je středisko volného času, které se řídí vyhláškou č. 74/2005 Sb. o zájmovém vzdělávání a zákonem č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Výchovně vzdělávací činnost v zájmovém vzdělávání uskutečňuje pravidelnou nebo příležitostnou zájmovou, výchovnou, rekreační nebo vzdělávací činností včetně možnosti přípravy na vyučování, táborovou činností a jí obdobnou činností, osvětovou činností, vytvářením podmínek pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů, nabídkou spontánních činností a vzdělávacími programy navazujícími na rámcové vzdělávací programy škol. Zřizovatelem domů dětí a mládeže může být obec, školský úřad, církve, soukromý nebo jiný subjekt.

S celkovou přeměnou kulturního a společenského života v Československu po roce 1948 začala KSČ budovat podle sovětského vzoru síť zařízení socialistické mimoškolní výchovy pro děti od 6 do 15 let. Velmi důležitou roli v oblasti mimoškolní výchovy hrála Pionýrská organizace ČSM (od r. 1970 PO SSM) a její domy pionýrů a mládeže, které od 60. let doplňovaly specializované pionýrské stanice (stanice mladých techniků, turistů a přírodovědců). Domy pionýrů a mládeže plnily představy a potřeby komunistického režimu. Jejich zřizovatelem se staly po roce 1970 národní výbory. V průběhu transformačního období v letech 1989-1990 přešly do vlastnictví obcí (popřípadě ministerstva), kdy také probíhalo jejich přejmenování podle vzoru z roku 1968 na „Dům dětí a mládeže“.

Spolkový boom, který nastal v rakouské monarchii po přijetí zákona č. 134 ze dne 15. 11. 1867 „O právu spolčovacím“ (ponechán až do r. 1951), přinesl nejen celou řadu českých a německých spolků hospodářských, tělovýchovných či turistických, kulturních, ale i spolků ku zvelebování školství (tzv. krejcarových školních spolků a školských zahrádek).^{[1][2][pozn. 1]} Ve druhé polovině 19. století začaly v Evropě vedle škol vznikat i další instituce, které měly vliv na mimoškolní výchovu dětí a mládeže (1859 Společnost sv. Františka Saleského, 1844 YMCA, 1883 „Boys´ Brigade“, 1901 Wandervogel). V období tzv. průmyslové revoluce stoupal zájem o mimoškolní činnost sociálně slabé mládeže, kdy vznikaly první útulky pro sociálně slabé děti. Pod dohledem pedagogického pracovníka si zde děti vypracovávaly úkoly, rozvíjely se v tělovýchově, turistice, pracovní výchově, poznávaly přírodu a historii.^[3]

Skauti u Kramolína

Skupina Wandervogelů z Berlína r. 1930

Organizace věnující se výhradně mládeži jsou záležitostí především dvacátého století. Vedle vyloženě mládežnických organizací existovala celá řada dalších, které si sice nevytkly práci s mládeží jako hlavní cíl, ale zakládaly vlastní dorostenecké oddíly (hlavně organizace tělovýchovné a sportovní). Dvacáté století přinášelo nejen nový vztah k výchově, ale také k přírodě. Volnočasové aktivity se staly součástí běžného života. V období první republiky působily na české straně: Junák–svaz skautů a skautek, Česká tábornická unie, Svazy křesťanské mládeže YMCA a YWCA, Liga lesní moudrosti (Woodcraft), Českomoravská rada Svazu klubů mládeže, JUVENA a další.^[4]

V německém prostředí to pak byly organizace „Sudetoněmecký Wandervogel“ (Sudetendeuscher Wandervogel), na vysokých školách se sdružující v tzv. svobodných hejnech (Freischar), sudetoněmecké nemarxistické spolky sdružené v „Sudetoněmeckém mládežnickém společenství“ (Sudetendeutsche Jugendgemeinschaft), německé skautské oddíly ve „Svazu sudetoněmeckých skautů“ (Verband sudetendeutscher Pfadfinder). Na práci s mladými německými katolickými intelektuály a mládeží se orientoval spolek Bildung des Sudetendeutschen Quickborn a Bildungs und Wanderbund christlich-deutscher Studenten „Staffelstein“.^{[4] [5][6]}

Mládežnické organizace hlásící se k mezinárodní „Komunistické internacionále mládeže (KIM)“, pod vedením komunistické strany, vytvářely oddíly „Rudých průkopníků“, „Skautů práce“ s německými variantami kolem časopisu „Vorwärts“. Členská základna byla přirozeně internacionální, takže oddíly navštěvovaly české i německé dělnické děti.^[4][7] Sovětská komunistická školská výchova a Komsomol rezonovaly v předválečných letech i mimo komunistické prostředí. Například ve školním roce 1936/37 se na toto téma objevil článek v pedagogické příloze Českého učitele:

Mimo to organisuje komunistická strana i školní mládež. Do 8 let jsou to okťabrata, od 8 do 14 let pionýři, od 14 let komsomolci. Organisovaná mládež - to jsou strážci Leninova odkazu. Mládež má své domy, útulky, kluby a zúčastňuje se všech politických projevů. U příležitosti XXII. mezinárodního dne mládeže pochodovaly děti v průvodu, nesly transparenty, plakáty, obrazy, prapory, volaly politická hesla atd.

Školské reformy, pedagogická příloha Českého učitele 1936/37^[8]

Po Mnichovu se území Československa rozbilo na sudetská území přidělená k Třetí říši a území druhé republiky (potažmo Protektorátu Čechy a Moravy). Německé spolky na odtrženém území byly zglajchšaltovány do organizace Hitlerjugend krátce po připojení k říši, ostatní na československém území po prohlášení Protektorátu. Svaz Junáků – skautů a skautek RČS byl z rozkazu Karla Hermanna Franka z 28. října 1940 zrušen. Všechny ostatní protektorátní spolky pro mimoškolní výchovu mládeže si měly v roce 1942 zažádat ústředí Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (KVMČM) o povolení k další činnosti pod hlavičkou Kuratoria. Spolky, které nehodlaly spolupracovat měly do 1. listopadu 1942 svoji činnost ukončit (lhůta nakonec posunuta na termín 1. dubna 1943).

Všechny mládežnické organizace disponovaly před druhou světovou válkou nejen silnou členskou základnou, ale také movitým majetkem (spolkovými místnosti, klubovnami, turistickými chatami a mládežnickými ubytovnami, atd.) Dekretem prezidenta republiky č. 81/1945 Sb. z 25. září 1945 o některých opatřeních v oboru spolkovém byly spolky německé a maďarské, jakož i spolky, kterých se týkalo ustanovení § 5 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., byly rozpuštěny a jejich majetek konfiskován. Ostatní spolky, které byly rozpuštěny a jejichž program byl ve shodě se „současnou politickou organisací veřejného života“, mohly obnovit svoji činnost a uplatnit nárok na „vrácení těch částí majetku, jež přešly do rukou třetích osob“.^[9] Konfiskáty zůstaly do doby, než o nich bylo rozhodnuto, pod národní správou. S myšlenkou masové pionýrské organizace a pionýrských domů přišli komunisté záhy po únoru 1948.

Potřebujeme široké masové hnutí dětské mládeže, pionýrské hnutí, které bude naplněno radostí z úspěšného budování vaší nové společnosti. Potřebujeme hnutí, ze kterého nám vyrostou budoucí konstruktéři, mechanici, stavitelé, letci, strojvůdci, automobilisté, traktoristé, lodníci, vojáci — prostě lidé socialistické epochy. Naše města i náš venkov staví kulturní domy. Otcové a matky, myslete nejen na sebe, pamatujte i na své děti a zřiďte pro ně domy pionýrů, zapojte do práce na jejich výchově nejlepší kádry našich učitelů, inženýrů, učňů, mechaniků atd.

Tvorba, list pro kritiku a umění, 25.08.1948, č. 34, s. 679

Brno-Lužánky, První Dům pionýrů a mládeže, budova konfiskátu německého spolku Casino, 15. května 1949 DP slavnostně pokřtil tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký^[10]

Česká Lípa, bývalý Dům pionýrů a mládeže, zřízený v r. 1950 v konfiskátu secesního letohrádku rodiny Altschulů (Villa Altschul)^[11]

Havlíčkův Brod, bývalý Dům pionýrů a mládeže, vila profesora Jana Svobody z roku 1907^[12]

Krnov, Dům pionýrů a mládeže zřízen r. 1949 v konfiskátu spolkového domu německého Střeleckého spolku^[13]

Školský zákon č. 95/1948 Sb. o základní úpravě jednotného školství v § 67 stanovil, že domovy a družiny mládeže zřizuje stát, přičemž domovy a družiny mládeže označil za zařízení výchovná a sociální. Škola měla žáky všestranně vzdělávat a vychovávat v socialistickém duchu. O součinnosti s jinými institucemi zákon nehovořil (až SRPŠ). První „Dům pionýrů“ byl zřízen v roce 1949 v Brně.^[14] Postupně vznikaly domy pionýrů v každém krajském a okresním městě (např. ve Znojmě v r. 1950). Okresní domy pionýrů (ODP) se zpočátku potýkaly s nedostatkem pionýrských vedoucích a nedostatkem materiálu pro zájmovou činnost. V roce 1951 zorganizoval Svaz československo-sovětského přátelství společně s ministerstvem školství a PO ČSM pod záštitou Ústředního výboru KSČ poprvé celostátní akci s příjezdem Dědy Mráze do Československé socialistické republiky. Děda Mráz zajížděl i do Domů pionýrů.^[15][16]

Škola nemohla ovlivnit výchovu mimo vyučování, proto se komunisté snažili o to, aby vedoucí úlohu při mimoškolní výchově vykonávala škola ve spolupráci se svazáckou a pionýrskou organizací. S ideovými cíli mimoškolní výchovy souvisela také její materiální podpora (zaměstnanost matek). Zákon č. 31/1953 Sb. o školské soustavě a vzdělávání učitelů v § 14 už označil pionýrské domy (PD) za mimoškolní výchovná zařízení, sloužící k doplnění školní výchovy v zájmu zdravotní a sociální péče o školní mládež. V důvodové zprávě se pak dodávalo, že ČSM vybudoval na školách své pionýrské a školské organizace, které jsou při výchově nového socialistického pokolení důležitým pomocníkem učitelů. Jejich zřizovatelem byla školská správa ve spolupráci s Československým svazem mládeže.^[16]

V 50. a 60. letech se staly domy pionýrů a mládeže (DPM) univerzálním zařízením pro organizované mimoškolní aktivity. Masovou zájmovou činnost s dětmi a mládeží uskutečňovaly i v době školních prázdnin. V 60. letech obdržely také úlohu metodického střediska PO ČSM.^[16] Metody a očekávané dovednosti pionýrů stanovil ve druhé polovině 50. let výchovný systém nazvaný „Co má znát a umět pionýr“. Podle sovětského vzoru se kladl důraz na polytechnickou výchovu a tvořivé soutěže. Počátkem 60. let vzrostla propagace tělesné výchovy, sportovní činnosti a turistiky. V polovině 60. let byl dosavadní výchovný program nahrazen „Pionýrskými plameny“ a „Pionýrskými cestami“.^{[pozn. 2]}

S nástupem Antonína Zápotockého do prezidentské funkce byly v roce 1953 otevřeny „Dům pionýrů Julia Fučíka“ v Praze (Gröbova vila) a „Dům pionýrů Klementa Gottwalda“ v Bratislavě (Grasalkovičův palác).^[17] Od roku 1958 nesly názvy Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka a Dům pionýrů a mládeže Klementa Gottwalda, po založení PO SSM Ústřední dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka a Ústřední dům pionýrů a mládeže Klementa Gottwalda. Ústřední domy pionýrů a mládeže byly řízeny přímo ministerstvem školství. Na začátku šedesátých let 20. století započala na Pražském hradě stavební úprava Starého purkrabství a vedlejšího Lobkovického domu podle projektu Josefa Hlavatého v nový areál – „Dům československých dětí“. V interiéru se nacházely klubovny, sály a místnosti pro zájmové kroužky. Slavnostní otevření proběhlo 5. října roku 1963. Areál byl předán do užívání Pionýrské organizaci a v majetku PO SSM zůstal až do roku 1990.^[18][19]

Již od počátku roku 1968 docházelo v pionýrské organizaci ke změnám. Ústřední rada Pionýrské organizace vyhlásila pionýrskou organizaci za plně autonomní, oddělila ji od ústředí ČSM a usnesla se přijímat za členy také občany starší 15 let. Na první národní konferenci v Seči v červnu 1968 byla ustavena česká národní organizace Pionýr, zvoleny její vedoucí orgány, schválen program a stanovy Pionýra. Obdobně se tak dělo na Slovensku. Na celostátní konferenci pionýrských pracovníků v listopadu 1968 bylo ustaveno „Sdružení pionýrů ČSSR“. V březnu 1968 obnovila svou činnost také organizace Junák, přičemž se ustavila i další dětská organizace „Svaz junáků-zálesáků“. V Československu tak existovaly tři organizace, které na rozdíl od PO ČSM byly skutečně mimoškolní. Domy pionýrů a mládeže obdržely nový název Domy dětí a mládeže. Žádná z těchto organizací neusilovala o to, aby byla druhým nadřazena.^[16]

Domy dětí a mládeže se vrátily ke svému předchozímu názvu Domy pionýrů a mládeže. Jejich základním úkolem byla pomoc v rozvoji Pionýrské organizace, vyvíjení přímé výchovné činnosti se všemi dětmi a mládeží do 19 let. Okresní rady Pionýra a Junáka ukončily svoji činnost a integrovaly se do PO SSM. Domy pionýrů a mládeže zřizovaly národní výbory, které po dohodě se Socialistickým svazem mládeže stanovily ideovou a obsahovou náplň jejich činnosti. Vzdělávání pracovníků DPM organizoval a metodicky řídil Institut PO SSM v Seči (od roku 1983 Ústřední politická škola SSM). Místní a městské DPM nabízely ze zákona oddělení: společenských věd, přírodních věd, techniky, estetické výchovy, tělovýchovy, branné výchovy a turistiky. Krajské a okresních DPM musely nabízet oddělení:

• metodické
• školu pro výchovu pionýrských pracovníků
• společenských věd
• přírodních věd (všeobecné biologie, zoologie a chovatelství, botaniky a pěstitelství, práce s neživými přírodninami, chemie, matematicko-fyzikální)
• techniky (mladých techniků, radiotechniky, elektrotechniky, kybernetiky, modelářské, dopravní výchovy a motorismu, foto a filmu)
• estetické výchovy
• tělovýchovy a sportu
• branné výchovy a turistiky (pěší turistiky, vodní turistiky, cykloturistiky a mototuristiky, lyžařské a horské turistiky, branné výchovy)
• hospodářské^[20]

Dne 20. ledna 1990 se konala v Brně mimořádná konference pionýrských pracovníků, na které se rozešli s organizací SSM a ustanovili novou samostatnou organizaci Pionýr. Mimořádný sjezd SSM proběhl ve dnech 27. a 28. ledna 1990 v Praze. Sjezd rozhodl o zániku SSM s tím, že právním pokračovatelem se stává Svaz mladých (SM). Zestátnění a převzetí majetku SSM proběhlo podle zákona č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku SSM lidu ČSFR, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1991. Podle odst. 5, § 2 ústavního zákona č. 497/90 Sb. (ze dne 16. 11. 1990) se navrácení věcí, peněžitých prostředků a majetkových práv nevztahovalo na organizaci Pionýr.^[22] Pionýr jako dětská složka SSM domy pionýrů a mládeže nevlastnil, jejich zřizovatelem byly národní výbory. Patřily městům (státu), tábory většinou podnikům či odborům.^[23] Na některé objekty se vztahovaly restituce. V roce 1990 probíhalo přejmenování domů pionýrů na „Domy dětí a mládeže“.

Zákon se snažil řešit problematiku majetku bývalého Socialistického svazu mládeže, což byla nejpodstatnější část z celkového objemu majetku, který byl do roku 1990 (v původní Československé socialistické republice) využíván pro práci s dětmi a mládeží. Vedle toho existovala – a pochopitelně mimo zůstala zařízení ROH, např. tzv. pionýrské tábory ROH, nebo Domy pionýrů a mládeže, které byly vždy zařízeními zřizovanými obcemi či ministerstvem, tedy bez majetkové vazby na tehdejší jednotnou dětskou a mládežnickou organizaci.

Archa, 10/2001^[24]

Volný čas dětí a mládeže plní po roce 1989 funkci relaxační, regenerační, kompenzační, sociálně preventivní a výchovnou. Ze školských zařízení, zabývajících se volným časem dětí a mládeže, zaujímají největší objem střediska pro volný čas. Podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy působilo v České republice „v roce 1997 294 Domů dětí a mládeže, v jejich 15 475 pravidelně pracujících zájmových útvarech bylo zapojeno více než 215 tisíc a v dalších aktivitách pak více než 2, 3 miliony dětí a mladých lidí“.^[25]

Dům dětí a mládeže, Praha - Chodov, ulice Květnového vítězství

Dům dětí a mládeže „Libertín“, Česká Lípa, Škroupovo náměstí

Dům dětí a mládeže, Jihlava

Dům dětí a mládeže Třinec

Dům dětí a mládeže je střediskem volného času, které uskutečňuje činnost ve více zájmových oblastech. Zájmové vzdělávání se v DDM děje formami, které stanoví vyhláška č. 74/2005 Sb. o zájmovém vzdělávání:

• příležitostnou výchovnou, vzdělávací, zájmovou a tematickou rekreační činností nespojenou s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání
• pravidelnou výchovnou, vzdělávací a zájmovou činností
• táborovou činností a další činností spojenou s pobytem mimo místo, kde právnická osoba vykonává činnost školského zařízení pro zájmové vzdělávání
• osvětovou činností včetně shromažďování a poskytování informací pro děti, žáky a studenty, popřípadě i další osoby, vedení k prevenci sociálně patologických jevů
• individuální prací, zejména vytvářením podmínek pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů nebo
• využitím otevřené nabídky spontánních činností

Domy dětí a mládeže se řídí zákonem č. 561/2005 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání. Zřídit Dům dětí a mládeže (dále DDM) může školský úřad, obec, církev, soukromý nebo jiný subjekt.

Sdružení pracovníků domů dětí a mládeže v České republice je nezávislou nepolitickou profesní organizací, která podporuje činnost středisek volného času a domů dětí a mládeže. Jejími partnery jsou:

• Národní institut dětí a mládeže
• Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy
• European Association for Leisure Time Institutions of Children and Youth (EAICY)
• Česká rada dětí a mládeže
• Kraje České republiky^[26]

• Výnos Příspěvek na úhradu materiálu v zájmových kroužcích domů a stanic pionýrů a mládeže ze dne 30. srpna 1958, čj. 39 058/58-I/3, Věstník MŠK 1958, str. 283, registrovaný pod poř. č. 121/P-1958 ve Sbírce směrnic pro národní výbory.
• Pokyn ministerstva školství ČSR k úpravě funkce, řízení a činnosti domů pionýrů a mládeže ze dne 28. července 1970, čj. 23 052/70-201, Věstník MŠ a MK 1970, str. 78.
• Směrnice Ministerstva školství České socialistické republiky čj. 15 870/75-201 ze dne 28. května 1975 pro organizaci a činnost domů pionýrů a mládeže a stanic mladých techniků, přírodovědců a turistů, vydané po dohodě s Českým ústředním výborem Socialistického svazu mládeže a s Českou ústřední radou Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže podle § 31 odst. 2 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon).
• Vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky č. 91/1979 Sb. ze dne 26. července 1979 o organizaci a výchovně vzdělávací činnosti domů pionýrů a mládeže, stanic mladých techniků, stanic mladých přírodovědců a stanic mladých turistů.^[27]
• Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 432/1992 Sb. ze dne 31. července 1992 o střediscích pro volný čas dětí a mládeže.^[28]
• Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 74/2005 Sb. ze dne 9. února 2005 o zájmovém vzdělávání^[29]

• Dům dětí a mládeže v Mostě
• Salesiánské středisko mládeže - dům dětí a mládeže České Budějovice

• Plakát 15 Let domu československých dětí na Pražském hradě, rok vydání 1978.
• Fotobanka ČTK, Dům pionýrů.
• Fotobanka ČTK, fotografie k tématu Dům dětí a mládeže.